Pamětní deska Václava Šamánka

Václav Šamánek byl český lékař a politik,  aktivista za českou věc na Liberecku.

Narodil se v roce 1846 v Miloticích u Kyjeva, absolvoval německé školy a stal se vojenským lékařem. Od roku 1873  působil v Liberci, nejprve v rámci vojenské kariéry, poté se tu oženil a založil si vlastní lékařskou praxi. Stal se zarytým obhájcem českého živlu v tehdy německém městě. Podařilo se mu přispět k výstavbě českých škol v Rašovce, Petrašovicích nebo v Hodkovicích, získal souhlas k postavení první české obecné školy v Liberci. Významná je i jeho spolková činnost, byl u založení Klubu českých turistů, patřil k zakladatelům českého Sokola v Liberci, působil v České Besedě. České zájmy hájil i jako poslanec Říšské rady (patřil k mladočechům), byl i poslancem Českého zemského sněmu. 

Svou lékařskou ordinaci měl Václav Šamánek v Liberci v domě čp. 64-II v ulici Na svahu 6, na kterém byla v roce 1924 zásluhou Spolku českých vojenských vysloužilců (o jehož založení se také zasloužil) umístěna pamětní deska. Pamětní deska se na zchátralém domě v této nepříliš přivětivé části města nachází dodnes. 

Více o Václavu Šamánkovi najdete na wikipedii. 

Na stejném domě je ještě jedna zajímavost: v přízemí domu fungoval krámek s českými novinami a časopisy pana Václava Koláře. Tomu Šamánek pomohl poté, co ztratil práci kvůli působení v České besedě, nabídl mu ubytování a pomohl sehnat i koncesi k prodeji novin. Kolář se za okupace přestěhoval do Turnova, kde také v roce 1942 zemřel. Zbytek orámování výkladní skříně zůstalo na domě jako upomínka. 

Reliéfy Jiří Seiferta na hřbitově v Ruprechticích

Na ruprechtickém vojenském hřbitově je umístěno 9 reliéfů domácího a zahraničního odboje druhé světové války. Tobruk, Sokolovo, Lidice, Dunkerque, Ležáky, Terezín, Dukla, SNP, 9. květen. Autorem je liberecký sochař Jiří Seifert, který reliéfy vytvořil v roce 1965 pro památník odboje, který stával u dolních kasáren v Liberci. Zde se v sousedství reliéfů vystřídalo několik hlavních soch, vč. Rudoarmějce Rudolfa Svobody. Do Ruprechtic se reliéfy dostaly po roce 2000, kdy byl původní památník u kasáren zlikvidován.

Liberec: dům, kde sídlilo gestapo i Rudá armáda

V Liberci, vedle krajské vědecké knihovny v Rumjancevově ulici, stojí dům se zajímavou historií. V roce 1900 jej postavil za tehdejší synagogou známý liberecký stavitel Adolf Bürger. V roce 1937 koupil dům spolu s domem na sousedním pozemku stát, a to pro zřízení školy uniformované policie. Po okupaci pohraničí převzalo objekt gestapo.

Gestapo upravilo sklep na vězeňské kobky a v nádvorním traktu vybudovalo tajné popraviště. V této budově také zasedal liberecký stanný soud, a to 22.2.1945, 16.3.1945 a 24. a 30.4.1945. Vynesl celkem 18 rozsudků smrti, které byly také obratem vykonány. Po válce zde sídlilo velitelství sovětské armády pod vedením plk. Lykova a později plk. Ivana Michajloviče Rumjanceva, po kterém byla pojmenována i celá ulice. Období sovětského velení ostatně také připomínká pamětní deska na domě. Dům je od roku 1964 kulturní památkou, popraviště gestapa je památkou od roku 1974. V domě byl v květnu 1984 otevřen Památník odboje, který byl součástí Severočeského muzea (zrušen 1990). 

(zdroj: Kniha o Liberci)

 

 

 

Pomník Emericha Berty ve Stráži nad Nisou

Víte, že ve Stráži nad Nisou padl první voják v prusko-rakouské válce?

Prusko-rakouská válka ... - pamatujete na Cimrmanovu hru Němý Bobeš?

Marta: Víš, to bylo tak… (Opona se zavře a hned zase otevře. Na scéně Marta a pruský důstojník Walter, který si během řeči skládá svršky do tornistry.)
Walter: Škoda, že válka již skončila. Ale rakouská armáda měla zastaralé zbraně a my jsme si zajistili podporu Itálie. Nevíš, kde mám ponožky? Aha, tady jsou. Budeme se muset rozloučit. Ne, nehořekuj, Marto. Nic mě tak nedojímá jako ženský pláč.

Ale vážně.

Prusko-rakouská válka byl válečný konflikt mezi Rakouským císařstvím a Pruským královstvím o nadvládu nad německými zeměmi. Záminkou pro rozpoutání války byl konflikt o Šlesvicko a Holštýnsko. Hlavním bojištěm se staly české země, i když část válečných operací se odehrávala i v Itálii. Nejvíce se bojovalo ve východních Čechách - u Náchoda, u Trutnova, u České skalice, u Mnichova Hradiště, u Dvora Králové, u Jičína. Závěrečná bitva pak proběhla u Hradce Králové (u Sadové) a skončila katastrofální porážkou Rakouska (dle Wikipedie: Výsledek bitvy u Hradce Králové byl naprosto strašlivý: Prusové odepsali ze stavu 9.172 mužů, Rakušané a Sasové celkem 44.313! Jde samozřejmě o souhrnná čísla, mrtvých, raněných, pohřešovaných a zajatých. Mimo to ztratily obě strany asi 11.000 koní.

Liberecku se tento válečný konflikt téměř vyhnul, o to je však kurióznější, že se ve Stráži nad Nisou nachází pomník prvnímu padlému z této války. Poté, co Prusové obsadili Šlesvicko a Holštýnsko, pronásledovali ustupující Rakušany do Čech. Kolem 10 hodiny večerní dne 23. června 1866 se pruské jednotky dostaly do oblasti Svárova a Habendorfu (dnešní Stáž). Na náměstí došlo ke střelbě na hlídku Radeckého husarů na koních. Statečný velitel hlídky Emerich Berta tasil šavli a zaútočil na jednoho z Prusů, který se ale ubránil výstřelem, který husara zasáhl přímo do prsou. Berta stihl ještě obrátit koně a ujet zpět ke kostelu. Raněný byl přenesen do hostince U Zlaté koruny, kde i přes veškerou poskytnutou péči zranění podlehl. Za dva dny byl Emerich Berta pocházející z maďarského městečka Ladany pohřben. Na místě, kde byl postřelen, se nachází pamětní deska (dříve tam býval železný kříž).

Do zdi kostela byla pak vsazena deska s nápisem: "Zde odpočívá Emerich Berta, četař c.k. 10. rakouského husarského pluku, 5. eskadrony, 2. divize, narozený v Ladany v Maďarsku, kterého 23. června 1866 v 10 hod. večer na rohu u stodoly hospodářství čp. 27 zranila pruská přední hlídka do ruky a prsou. Ustoupil s pěti kamarády před přesilou nepřítele, u hřbitovní brány spadl z koně a po několikahodinovém bolestivém zápase se smrtí zemřel 24. června 1866 v půl druhé ráno. Byl prvním, kdo v této válce čestně položil život. Bože, odměň jeho oběť za císaře a vlast."

U příležitosti 30. výročí úmrtí byl roku 1896 na podnět Spolku pro udržování válečných pomníků v okrese Liberec postaven četaři Emerichu Bertovi pomník podle návrhu profesora Danta z Liberce. Na pomníku je v překladu tento nápis: "K uctění památky prvního rakouského vojáka padlého v polním tažení 1866 v Čechách, Emericha Berty - četaře 10. c.k. husarského pluku Friedricha Wilhelma III., krále pruského, také všech bojovníků ve městě a okrese Liberec padlých nebo na následky zranění zesnulých."

 

Karel Vacek a Liberec

 Mezi významné liberecké rodáky patří hudební skladatel Karel Vacek.

Karel Vacek je autorem mnoha populárních skladeb, o kterých jsem si donedávna myslela, že jsou lidové... Tak schválně: Cikánko, ty krásná, Nikdy se nevrátí pohádka mládí, Ale ne ale ne, Hú a hú, Čtyři páry bílejch koní, Hej panimámo, Zůstaň tu s námi, muziko česká... Vacek ovládal spoustu hudebních nástrojů, hrál v orchestru R.A.Dvorského (určitě si ho pamatujete jako trumpetistu ve starých filmech pro pamětníky), ve třicátých letech působil v Osvobozeném divadle v orchestru Jaroslava Ježka, za války měl vlastní orchestr, se kterým objížděl česká města. Nahrál a nazpíval spoustu gramofonových desek, složil téměř devadesát valčíků, polek, pochodů a dalších skladeb a v roce 1982 byl těsně před svou smrtí jmenován národním umělcem.

Karel Vacek se narodil  21. března 1902 v Liberci, v Perlové ulici v čísle popisném 232/II. Na rodném domě v dnes dosti sešlé Perlové ulici je od roku 1996 pamětní deska upomínající na autora Cikánky,  kterou věnovala Česká beseda. Vackovi se v Liberci několikrát stěhovali, naposled bydleli v domě řídícího učitele v Ruprechticích, pak se v roce 1910 přestěhovali do Prahy.

Další připomínkou Vackova pobytu v Liberci je pamětní deska umístěná na základní škole na ulici 5. května, kam malý Karel chodil v letech 1908-1910.  Do této první české veřejné obecné školy otevřené roku 1885 chodil kromě Vacka také například Vlasta Burian (v letech 1897-1901).

Poslední památkou na význačného rodáka je busta na liberecké radnici od Bedřicha Kloužka z roku 1996 umístěná na hlavním schodišti.

Slavní a Liberec - Božena Němcová

Věděli jste, že v Liberci nějaký čas bydlela největší česká spisovatelka, autorka Babičky, Božena Němcová?

Je obecně známé, že Božena Němcová po boku svého muže Josefa Němce, úředníka finanční stráže, poznala mnoho míst rakouské monarchie. Rodina se stěhovala z místa na místo podle toho, kam byl Josef Němec aktuálně služebně přidělován. Jedním z míst, kde Němcovi nějaký čas žili, byl i Liberec.

Podle autobiografie Václava Tilleho (Božena Němcová, 1938, str. 127 a následující) žili Němcovi v Liberci na dvou místech. Lokace prvního není známá, ví se jen, že je z bytu vyhnal požár. Druhé bydliště bylo potom na tehdejším Christianově předměstí, v dnešním Kristiánově.

Kristiánov založil Kristiál Filip Clam-Gallas na svých pozemcích jižně od libereckého zámku v roce 1787 na tzv. Skřivánčích polích. Střed osady tvořilo čtvercové Lipové náměstí (později Liebigovo, dnes náměstí Českých bratří), hlavní osy pak ulice Panská (dnes ulice 8.března) a na ní kolmá Karlova ulice (dnes ulice Boženy Němcové). Spodní část náměstí byla postavena v letech 1795-96, následovala východní a severní strana a konečně v letech 1810-15 byla zastavěna i zbývající západní část náměstí. Součástí Liberce se osada stala v roce 1850.

A právě někde tady, v ulici Boženy Němcové, resp. na náměstí Českých bratří, Němcovi bydleli. Jak píše Tille: "Druhý byt byl pěkný, se zahrádkou, na Christianově předměstí. Dětem se v něm líbilo, byl však pro rodinu moc drahý. České školy v Liberci nebyly, proto za dětmi docházel český učitel. Německé prostředí urychlilo rozhodnutí Josefa Němce přijmout službu v Uhrách, děti byly mezitím poslány do pražských (českých) škol".

Přesně lokalizovat dům, ve kterém se byt Němcových nacházel, se mi nepodařilo. Podoba ulice Boženy Němcové i náměstí Českých bratří, se v průběhu své existence několikrát měnila - ať už v souvislosti se stavbou naddimenzovaného novorománského evangelického kostela v letech 1864-68 (odstraněn byl v roce 1974), nebo se stavbou pobočky rakousko-uherské banky v roce 1906 (dominantní budova vedle fary), které musela ustoupit původní zástavba. Objekty v horní části ulice Boženy Němcové padly zase za oběť rozhodnutí o výstavbě panelového sídliště v 70. letech minulého století.

A tak pobyt Boženy Němcové v Liberci připomíná pouze název ulice a malý pomník v parku na náměstí Českých bratří. Má podobu postaveného kamene, na kterém je umístěn reliéf s podobiznou naší největší spisovatelky a pod ním prostý nápis: "Božena Němcová" - autorem je akademický sochař František Stupecký.

Děkuji Muzeu Boženy Němcové v České Skalici za upřesnění některých údajů z tohoto článku.