Z Javorníku po zelené do Hodkovic

Korona výlet za hranice katastru, v době, kdy už se dalo cestovat po okrese Liberec (na konci března). Autem jsme odjeli do Hodkovic nad Mohelkou, nechali jsme ho tam, a pak se svezli pár zastávek zpět autobusem pod Javorník. Ještě tu bylo celkem dost sněhu. Lanovka kvůli koronaviru mimo provoz, takže jsme se po sjezdovce vyškrábali po svých.

Nakoukli jsme do Javornické kaple a Bárt si chvíli hrál se sněhem. 

Ze sedla jsme pokračovali po zelené turistické značce z kopce dolů. 

Po cestě jsem si našla chvilku, abych v mlází našla tzv. Kahligův pomník. Pomník byl postaven na památku učitele a ředitele školy v Hodkovivích M. Roberta Kahliga, který zahynul v roce 1931 v Alpách na Finsteraahornu.

Na pomníku se dále nachází tabulka, která připomíná smrt Adolfa Walderta při lyžařských závodech. Jak jsem se dočetla na stránkách Hodkovic na Mohelkou: 

V neděli 10. února 1935, se ve věku nedožitých třiatřiceti let při lyžařských závodech na Javorníku smrtelně zranil Adolf Waldert, mistr kolářský z Hodkovic. Ten byl zároveň i vedoucí těchto závodů a trať jistě znal. Co přesně bylo příčinou nárazu do stromu, se zřejmě již nedovíme. Adolf Waldert utrpěl smrtelná zranění a přivolaný hodkovický doktor A. Longin již mohl konstatovat pouze smrt na následky těchto zranění. Na A. Walderta jsou však na svazích Javorníku dvě památky. První se nachází u tzv. Kamenného stolu při cestě z Obřího sudu k Záskalí. Druhou památkou je tabulka na Kahligově pomníku při cestě od javornické kapličky směrem k Hodkovicím. Na paměť tragédie byl na strom umístěn kříž z lyží. Ten vydržel mnoho let, ale povětrnostní podmínky na Javorníku vykonaly své. Po kříži už není stopy, a jestli stojí i strom nevíme.Adolf Waldert, činný také jako turner a hasič, je pohřben na hodkovickém hřbitově. Jeho hrob byl před třemi lety opraven Janem Blaschkem z Hodkovic.

Pokračovali jsme dále po zelené, lesem a pak po louce. 

Kousek od Hodkovic jsme ze zelené na chvíli odbočili, protože jsem se chtěla podívat na Sloup se sochou Panny Marie, kulturní památku z 18. století. 

Po chvíli jsme už scházeli k Hodkovicím, resp. ke skále Medvědici, kterou obdivuji vždycky, když jedeme autem kolem.  Medvědice je pískovcová skála, na jejímž vrcholu stojí vodojem z roku 1887. Vodojem je napájený pramenem z Javorníku a 116 metrů hlubokou artézskou studnou zásobuje Hodkovice nad Mohelkou. Od roku 1997 je stavba chráněna jako kulturní památka. V roce 1984 nechal farář Kára vytesat ve skále kapličku.

Po okraji hodkovického lesoparku jsme došli ke koupališti, kde jsme měli zaparkované auto. Ušli jsme necelých 6 km a pěkně jsme se prošli. 

Křížová cesta Petra Urbana ve Smržovce

Snažíme se každý rok vyrazit na Štědrý den na výlet. Je to dobrý způsob, jak zkrátit čekání na Ježíška a vyrazit na čerstvý vzduch. Letos jsme jeli do Smržovky, podívat se na zdejší křížovou cestu, kterou namaloval známý kreslíř a ilustrátor Petr Urban, zdejší rodák. Měla jsem trochu obavy, aby ty malby nevypadaly jako z vtipů o Pivrncovi, ale bála jsem se zbytečně, cesta je moc pěkná.

Patnáct obrazových zastavení vytvořil místní rodák Petr Urban, vedou územím dříve zvaným Malé Polsko. Myšlenku vytvořit oleje s biblickým tématem nosil v sobě známý kreslíř a sáňkař Petr Urban už několik let, na jaře roku 2014 se mu ji povedlo přenést netradičně na patnáct pláten. Kristův příběh, plný tajemství a krutosti, považuje totiž za nejpopulárnější, nejpoučnější a nejvíce inspirativní v celé historii lidstva. Hodně lidí trpělo pro svou víru ještě víc než Kristus, ale pouze on vstal z mrtvých. Autor se rozhodl nedělat jinotajnou, ale realistickou Křížovou cestu. Chtěl, aby v tvářích postav byla zaznamenána lidská zloba i beznaděj. Cestu vytvářel více jak měsíc, nemohl se věnovat ničemu jinému, nemohl se soustředit na cokoliv jiného, nemohl spát, žil dějem nejznámějšího příběhu světa.

Křížovou cestu ztvárnil Petr Urban v roce 2014. V roce 2015 byl pozván do německého Stuttgartu na velkolepé církevní slavnosti, kam jej pořadatelé pozvali, aby ji představil. Vnitřně si přál, aby jeho oleje s Kristovým příběhem našly místo ve Smržovce, protože jeho předci v tomto městě žijí už od začátku 18. století a i Urbanův život a tvorba je neodmyslitelně spjata s ní. Sen o tom, že by jeho Křížová cesta byla umístěna v kostele svatého Michaela Archanděla, nebo alespoň vedla od ovečkového betlému ke kostelu, se ale neuskutečnil díky nevoli některých obyvatel.

Myšlenku vybudovat reálnou křížovou cestu ve Střední Smržovce přinesli manželé Honcnejmanovi, které podpořili členové Spolku Malé Polsko. Křížová cesta vede z tohoto místa, od ovečkového betlému, stojícího na rozhraní ulic Vřesová a Občanská, za vinotékou pak vzhůru k lesu, který se nachází nad betlémem. K lesu přiléhá i skalní masiv z modré žuly, který také inspiroval Petra Urbana k vytvoření olejomaleb, a to formou automatické kresby na téma negativních jevů života. Právě ve skálách vzniká Smržovské peklo.

(zdroj web kudyznudy.cz)