Liberecké sochy: Josef Klimeš - Dvanáct měsíců

V centru Liberce, před hotelem Zlatý lev v Gutenbergově ulici, stojí Dvanáct měsíců od Josefa Klimeše.

Akademický sochař Josef Klimeš (nar. 1928) vystavil na slavné liberecké výstavě Socha a město v roce 1969 dílo Dvanáct měsíců. Soubor soch byl umístěn před hotel Zlatý lev, do parčíku vedle libereckého zámku. Soubor byl na výstavě oceněn - získal cenu Matyáše Brauna II. stupně za:

• symbolizování plynutí času formou, která vychází z domácích tradic
• za citlivé přiblížení myšlenkovému světu dětí
• za funkčnost, která se uplatňuje v prostředí města.

Dílo bylo po skončení výstavy zakoupeno a na původním místě se nachází dodnes. (Ovšem není to pozice neměnná: když pozorně porovnáte původní fotografii s dnešním stavem, všimnete si, že pár kamenů stojí jinde - černobílé fotografie převzaty z publikace "Socha a město Liberec 1969", kterou letos vydala obecně prospěšná společnost Spacium.)

A co o Dvanácti měsících řekl na svých (mimochodem moc pěkných) webových stránkách sám autor?

"Na téma "pohyb v hmotě" jsem vysekal 12 kamenů z bílého mramoru, které měly sloužit jako sedačky kolem velikého kruhového ohniště. Ve tvarech kamenů probíhal určitý pohyb, v zimních měsících jednoduchý, na jaře se tvary stávaly složitější a v létě členitost tvarů vrcholila. Na podzim pohyb ustával až do úplného zklidnění v zimě. Soubor obdržel na výstavě Socha a město v Liberci cenu M. Bernarda Brauna."

Na ty stránky se určitě podívejte, třeba budete stejně jako já překvapeni, kolik z tvorby Josefa Klimeše znáte.

Liberecké sochy: socha, která zmizela

Při putování po libereckých sochách jsem v Nových Pavlovicích narazila na podivný artefakt - co by to mohlo být? Trochu jsem zapátrala a zjistila, že je to podstavec sochy Josefa Špačka s názvem Bitva. Sokl se drží, ale socha svou bitvu s časem už prohrála...

Sochař Josef Špaček (1923-2001) vytvořil z metr vysokého pískovce v roce 1968 sochu s názvem Bitva. Tato socha byla součástí slavné liberecké výstavy "Socha a město" v roce 1969, během které byla umístěna v Kostelní ulici přímo uprostřed tržiště (fotografie převzata z publikace "Socha a město Liberec 1969", kterou letos vydala obecně prospěšná společnost Spacium).

Po skončení výstavy bylo rozhodnuto, že Bitva bude jednou ze soch, které město zakoupí a v Liberci tak zůstanou. Pískovcový monument byl později přemístěn do parku v Bezové ulici v Nových Pavlovicích. A co z něj zbývá dnes? Socha v průběhu let někam zmizela (rozpadla se?) a zbyl jen zvláštní betonový sokl...

 

Liberecké sochy: Slavoj Nejdl - Lidé

V Růžodole, v parku u ulice Cyrila a Metoděje, stojí trochu zapomenutá socha Slavoje Nejdla s názvem Lidé.

V roce 1969 se v Liberci konala slavná sochařská výstava Socha a město. Její součástí byla i socha českého sochaře Slavoje Nejdla (6.6.1929 - 20.1.2007) s názvem "Lidé". Slavoj Nejdl pro tuto výstavu vytvořil ještě jednu sochu, která se v Liberci dosud nachází - jmenuje se "Po válce" a ukážu Vám ji někdy příště.

Mramorová socha "Lidé" je 140 cm vysoká, byla vytvořena v roce 1967 a během výstavy si ji lidé mohli prohlédnout parku v Lidových sadech. Dnes socha stojí také v parku, ale na druhém konci města, v Růžodole, v blízkosti mateřské školy. Těch 40 let je na ní přece jen už trochu vidět - zvlášť když se jí někdo pokusil "vybarvit"....

 

 

(foto září 2008)

Liberecké sochy: sochy v Krajské nemocnici

Když už se tak pokouším mapovat umělecká díla v Liberci, nemohu se vyhnout místu, kde je koncentrace soch v plenéru zdaleka nejvyšší. Možná Vás to překvapí, ale je to liberecká Krajská nemocnice.

Většina soch, která je v Krajské nemocnici instalována, vznikla během sochařských sympozií ve Vejprtech. Zdejší Galerie H, kterou provozují Petr a Věra Hladkých, pořádá již od roku 1993 mezinárodní sochařská sympozia v Krušných horách. Zde v rámci projektu "Kámen a lidé" vznikají sochy, které jsou potom věnovány nemocnicím. Cílem je zkulturnit instalací soch areály nemocnic, zpříjemnit tak pobyt pacientům a tím přispívat a pomáhat k jejich uzdravení. Sochy vytvořené během těchto sympozií již zdobí např. nemocnice v Teplicích, Mostě, Ústí nad Labem, Chomutově, Lounech, Pardubicích, Krnově, Šumperku, Liberci, Jilemnici. Pěkné, že?

Snažila jsem se o sochách v nemocnici najít nějaké informace - přinejmenším názvy a jména autorů. Nebylo to úplně triviální, nicméně zapátrala jsem (internet je úžasné médium) a většinu soch se mi podařilo (aspoň doufám, že správně) ztotožnit.

Akt (1999) - Jurij Platon, Chisinau (Kišiněv), Moldávie

Kontakt (2003) - Gert Friedrich - Bremen, Německo

Znění (1999) - Pavla Kleinhamplová, Kadaň

Tanec (1999) - Marika a Kai Tórmikovski, Varkaus, Finsko

 

Utrpení (1994) - Uli Eisner, Chemnitz, Německo

 

E-mail (2003) - Rumy Dimitrij, Sofie, Bulharsko

Pozitiv-Negativ (2003) - Erika Harbart, Chemnitz, Německo

Souznění (2003) - Václav Krob, Hředle u Rakovníka

Out of Paradis (2003) - Rolf Sprecher, Gais, Švýcarsko

Sfinga (1997) - Gui Graf, Mexico City, Mexico

Kousek po Staré poutní cestě

Podnikli jsme výlet na úpatí Jizerských hor, procházkou z Hejnic do Raspenavy přes Ferdinandov a Lužec. Poněkud neplánovaně jsme si přitom prošli maličkou část Staré poutní cesty, po které kdysi putovali poutníci mířící za zázračnou soškou Panny Marie s dítětem do Hejnic. Počasí moc nepřálo, pár fotek přesto nabízím. Dali jsme si předsevzetí, že si stezku projdeme někdy celou, pak určitě přibudou hezčí obrázky.

(původně publikováno 7. 11. 2008)

Stará poutní cesta

Stará poutní cesta vede z Oldřichovského sedla ke svatému obrázku v hejnické bazilice Navštívení Panny Marie. My jsme si prošli krátký úsek, který je ale bohatý na drobná zastavení - jsou tu celkem troje boží muka a k tomu krásné výhledy, rybník Netík atd. Šli jsme "v protisměru", tedy z Hejnic, takže první na řadě byla Wildnerova boží muka, která stojí nad korytem Smědé v Lužci.

V roce 1862 je vybudoval je statkář Ignatz Wildner z Raspenavy, čp.1. (otec onoho Josefa Wildnera, který přišel o život v lomu na úpatí kopce Na hrátkách). V roce 2003 boží muka zrekonstruovalo občanské sdružení Frýdlantsko.

Ó přijďte všichni,

poklekněte zbožně

a modlete se k svému spasiteli,

který za naše hříchy

dokonal svou cestu na kříži.

 

Cesta se po pár set metrech na turistickém rozcestí dělí, podél vodního toku pokračuje zelená, my jsme odbočili vlevo na modrou. Čekala nás další boží muka, kam byly prý v devadesátých letech vsazeny dva obrázky, jeden z nich s hejnickou madonou.

Další monumentální boží muka s Kristem na kříži a rudým srdcem jsou nedaleko odsud vlevo od cesty.

 

Posledních několik fotografií je od romantického rybníka se jménem Netík.