Městské lázně v Liberci - malá výstava v galerii

Městské lázně Františka Josefa I. v Liberci 

Liberecká spořitelna si v roce 1898, u příležitosti 50. výročí panování císaře Františka Josefa I., dala postavit lázně pro své občany (lázně sloužily lidem pro hygienu, protože v té době domácnosti běžně neměly koupelny). Budova byla postavena ve velkolepém historizujícím stylu s reliéfy a sochami od libereckého sochaře Emanuela Gerharta. Interiéry zdobily nástěnné malby a luxusní dlaždičky.

Až do roku 1984, kdy se otevřel nový bazén na Tržním náměstí, byly Městské lázně Františka Josefa I. jediným krytým bazénem v Liberci. Za 25 let provozu je navštívilo přes 2,5 milionu lidí. Po roce 1984 lázně chátraly a měnily majitele. Město Liberec je koupilo v roce 2005 a v letech 2009-2013 proběhla rozsáhlá rekonstrukce. Od roku 2014 v budově sídlí Oblastní galerie Liberec.

Projekt revitalizace městských lázní zpracoval liberecký ateliér Sial pod vedením hlavního architekta Jiřího Bučka a hlavního inženýra Karla Novotného v letech 2009–2010. Vlastní stavební práce byly zahájeny v září 2011 a dokončeny v červnu 2013. Oblastní galerie Liberec převzala lázně do pronájmu k 1. září 2013 a po přestěhování sbírek a instalaci nových expozic je 28. února 2014 otevřela veřejnosti. Projekt revitalizace městských lázní pro galerijní účely byl financován Evropskou unií (85 %) a Libereckým krajem (15 %)

 Malou vzpomínku na to, jak to s Lázněmi před proměnou na galerii vypadalo, nabízí výstava v zadní části podbazénové haly ve stávající Oblastní galerii. 

 Více informací najdete na stránkách OGL.

Moje fotky z roku 2008 najdete potom tady.

Šumný Liberec - Lázně císaře Františka Josefa I.

Liberecké městské lázně vznikly v době největšího rozmachu města na začátku dvacátého století a ve své době patřily k nejmodernějším stavbám svého druhu v Rakousku-Uhersku. Současný stav této budovy je ovšem již dlouhodobě neutěšený... Další díl z cyklu Šumný Liberec...

Liberecké městské lázně vznikly v době největšího rozmachu města na začátku dvacátého století. Tvoří architektonický celek se sousedním Severočeským muzeem a protější budovou Obchodní a živnostenské komory (dnes dětská poliklinika). Veřejnou soutěž na architektonickou podobu lázní vyhrál vídeňský architekt Petr Paul Brang, podle jeho návrhu postavil tuto novorenesanční budovu se secesními prvky z prostředků liberecké spořitelny místní stavitel Adolf Bürger v letech 1901-1902. Budova byla slavnostně otevřena 17.3.1902 a byla pojmenována Lázně císaře Františka Josefa I. (na oslavu výročí padesátiletého panování tohoto císaře).

Hlavní průčelí budovy bylo bohatě sochařsky zdobeno (mimo jiné bůh Poseidon a jeho manželka Amfitite), sochařské práce jsou dílem profesorů liberecké průmyslové školy Emanuela Gerharta a Ferdinanda Craskeho. Interiér lázní je převážně secesní, vévodí mu dvoupodlažní hala s plaveckým bazénem 10x20 metrů, nad kterým se klene otevíratelný světlík. Kromě bazénu však v lázních nacházely především vany, dále pak římsko-irské lázně, parní lázně, odpočívárny, masáže, pedikúra, nechyběly ani salonky pro menší společnost a občerstvení. Vše bylo na svou dobu velice moderní.

Po revoluci a po privatizaci změnily městské lázně několikrát majitele, lázně byly zavřeny, budova chátrala. Postupně se objevilo několik většinou ne příliš vhodných nápadů na využití budovy (rockový klub, místo pro techno party, provizorní tělocvična bojových sportů apod.) V roce 2005 nakonec budovu koupilo ve veřejné dražbě za 9 milionů město a začalo s rekonstrukcí střechy, což tuto unikátní budovu alespoň prozatím zachránilo. Město se snažilo získat na celkovou rekonstrukci finance s tzv. norských fondů, ale neuspělo. V lednu se zastupitelé rozhodli památkově chráněnou budovu prodat izraelské firmě Beit Amzaleg, která slíbila vybudovat relaxační centrum se saunami, masážemi a fitness, ale i luxusní malý hotel a soukromou kliniku plastické chirurgie, která bude mimo jiné provádět omlazovací léčbu. 

Čas od času je možné si budovu prohlédnout, v září se prohlídka uskutečnila v rámci Dnů světového kulturního dědictví. Z té doby také pocházejí fotografie interiérů, které Vám nabízím.