Teich / Vesecký rybník

Teich, nebo také Vesecký rybník je vodní plocha v liberecké městské části Vesec, kousek od areálu pro běžecké lyžování. Moc často sem nepřijdeme, teď se to ale možná změní, Bárt má kousek odsud novou školu. V jedno horké zářijové odpoledne jsme tu byli vyzkoušet vodu. Trochu zelená, ale dalo se. Jen mi vadilo množství psů, které se sem chodí se svými páníčky koupat. 

Okolí rybníka prošlo někdy kolem covidu rekonstrukcí - objevily se tu kultivované vstupy do vody, lavičky, povalové chodníky, odpočívací plata. Pěkné, jen to trpí typickou českou neřestí - něco se draze vybuduje a pak se o tom nikdo nestará. Za pár let se zjistí, že drsné klima a vandalismus, ve spojení se zubem času, vykonali své. A tak se to zase vyhází, udělá se nová zakázka a celé se to postaví znovu... A přitom by asi stačilo očistit prkna od mechu, napustit lavičky nebo je natřít, semtam prošlapané prkno vyměnit a narovnat lávku přes potok. No jo no, ale to by nás nebavilo a navic by to asi bylo moc levné... 

Lesní koupaliště - otužilců ráj

Konec září a na Lesním koupališti v Liberci to žije. Už loni si sem našli cestu otužilci, kteří se tu střídají v malých skupinkách či jednotlivě od rána do večera. K otužování nemám bohužel vztah:-)

Liberecká přehrada v sobotu po ránu

Liberecká, nebo též Harcovská přehrada patří k oblíbeným místům obyvatel Liberce. Dá se sem bez problémů dojít pěšky z města, pokud sem potřebujete jet autem, pak se dá zaparkovat u hráze vedle silnice, co vede pod Královým Hájem, nebo u restaurace Bílý mlýn, další možnost je velké parkoviště pod Harcovskými kolejemi (asi 500 metrů od přehrady). 

Nádrž byla postavena na Harcovském potoce jako obrana města před povodněmi na začátku minulého století. 

Jak si můžete přečíst na Wikipedii: 

Ve dnech 30.–31. 7. 1897 došlo na Liberecku ke katastrofální povodni, která překonala veškerá ochranná opatření. Nisa se svými přítoky způsobila škody za 3,5 milionu rakouských korun na straně české a dalších 10 milionů marek na straně slezské (Harcovským potokem se tehdy valilo 20 metrů krychlových vody za sekundu), zničila Liebiegovu továrnu (pozdější Textilanu) a napáchala značné škody i ve středu města na soutoku Harcovského potoka a Nisy. Na ochranu města a oblasti před takovými záplavami bylo 25. září 1899 založeno v Liberci Vodní družstvo k regulování říčních toků a ke stavbě přehrad v povodí Zhořelecké Nisy. Jeho členy byli postižení průmyslníci a jiné významné osobnosti regionu (mimo jiné také hrabě František Clam-Gallas a Rýnovický sklář Leopold Riedel) a do jeho čela byl zvolen továrník Karl Zimmermann ze Stráže nad Nisou. Kromě přehrady v Liberci samotném měla být postavena ještě další pětice hrází. Jejich vyprojektováním byl pověřen nejlepší evropský přehradář své doby – Otto Intze z Cách, na zpracování projektu přidělilo rakouské ministerstvo zemědělství částku 6000 korun. Ten představil své plány 13. ledna 1901. Mělo jít o první tížné, zděné přehradní hráze ve střední Evropě, což také vzbuzovalo obavy. Plány byly schváleny 4. března 1901 a první hráz, která měla být postavena, byla právě ta Harcovská. Ta se tak stala první údolní nádrží v Čechách. Dne 24. listopadu 1902 přijal zemský sněm zákon č. 89, díky kterému získalo družstvo podporu ve formě nenávratných příspěvků ve výši 40% předpokládaných nákladů (odhadovaných na 6 600 000 K pro celou soustavu) a dalších 20% ve formě bezúročných půjček.

Geologický průzkum odhalil pevné žulové podloží již v hloubce 4,5 metru, stavebníci se rozhodli vyhloubit lože pro základy ještě o 3,5 metru hlubší. Zemní práce začaly již v listopadu 1902. Stavba byla tehdy zadána firmám W. Streitzig a spol. z Liberce a H. Rella a synovec z Vídně za částku 450 000 korun rakouských. Při výkopu se však objevila v podloží řada průsaků, které byly svedeny drenáží o světlosti 100 až 150 mm. Po pozdějším vyzdění hráze byla voda z drenáže vyčerpána a drenáž byla zalita cementovým mlékem.

Základní kámen hráze byl položen 27. června 1903 a její výstavba trvala zhruba půl roku. Pro návodní líc hráze byly vybírány ty největší a nejkvalitnější kameny, pro vzdušní líc kameny vhodné pro zdění. Veškeré kameny byly získány ve trojici lomů v zátopové ploše. Při levém boku údolí bylo vyzděno pět otvorů bezpečnostního přelivu o šířce 5 m, na které navazuje odpadní žlab s osmistupňovou kaskádou. Po dokončení hráze a obou věží bylo do původních příčných štol převádějících vodu přes staveniště uloženo potrubí spodní výpusti o průměru 800 mm. Toto potrubí bylo nakonec obezděno cihlovou zátkou dlouhou asi 3,5 m. Stavba tak byla dokončena na jaře roku 1904 a 29. dubna téhož roku řádně zkolaudována. Celková cena tohoto vodního díla se vyšplhala na částku 789 111 rakouských korun. Již v listopadu roku 1904 zadržela přehrada povodeň o objemu 230 000m³, čímž prokázala svou užitečnost.

Po dokončení díla byla po pravém břehu nádrže zřízena promenádní cesta a městská plovárna s řadou vodních atrakcí. Nádrž se stala důležitou částí Německo-české výstavy (Deutschböhmische Austellung) roku 1906, kdy na jejím břehu byla řada výstavních pavilonů a na její hladině byly sváděny „námořní bitvy“.

Dnes patří přehrada rybářům, maminkám s dětmi, běžcům, otužilcům, dětem na kolech, pejskařům, plavcům, kajakářům a veslařům, studentům, kteří si tudy zkracují cestu na koleje, prostě skoro každý si tu nějakou zábavu najde - občas tu bývá na můj vkus až moc rušno. Ale taková sobota po ránu, to je paráda... Lidí jen pár, sluníčko svítí, díky mrazu nejsou ještě cesty rozblácené... Doporučuji!:-)

Mimochodem - možná si při pohledu na zdejší promenádu vzpomenete na seriál My všichni školou povinní, který se tu v roce 1984 natáčel. 

 

Technická data:

• Šířka hráze
• v koruně: 4,5 m
• v patě: 16 m
• Poloměr křivosti: 120 m
• Objem hráze: 16 000 m³
• Celkový objem nádrže: 687 000 m³
• Zásobní objem: 289 000 m³
• Stálý objem: 48 000 m³

Kateřinsko-radčické koupaliště

 

O koupališti v Kateřinkách jsem tu psala už v roce 2009, kdy bylo ve stavu před rekonstrukcí. 

Přírodní koupaliště na hranici katastrálních území dnešních libereckých čtvrtí Kateřinky a Radčice bylo postaveno v době začínající hospodářské krize ve snaze vybudovat z Kateřinek výletní turistické letovisko Sommerfrische Katharinberg. Otevřeno bylo dne 10. srpna 1930.

Původně byla plovárna rozdělena na mělkou a hlubší část, návštěvníci mohli využít písčitou pláž, návštěvníci mohli využít písčitou pláž, převlékárny a další vybavení. Vodní nádrž o rozloze zhruba 2000 m2 byla vždy hojně navštěvovaným rekreačním místem. 

Na konci 90. let začala být aktuální potřeba celkové rekonstrukce díla, ke které však došlo až v letech 2009 - 2010. Z prostředků Ministerstva životního prostředí ČR byl zrekostruován celý výpustní objekt včetně potrubí a také těleso hráze. Litorální část u přítoku byla stabilizována kamennou hrázkou pod úrovné vodní hladiny a dno bylo odbahněno. Upraveny byly též oba břehy nádrže. Investorem akce bylo Statutární město Liberec, dodavatelem stavebních prací a vegetačních úprav obecně prospěšná společnost Suchopýr. Zrekonstruované koupaliště bylo napuštěno a za účasti asi 70 místních občanů slavnostně znovuotevřeno v srpnu 2010. 

V nádrži není klasická rybí obsádka, ochrana přírody povoluje pouze drobné druhy, zvláště chráněnou střevli potoční, mřenku mramorovanou a hrouzka obecného. Díky tomuto omezení se zde vyskytuje řada vzácných a ohrožených druhů vodních živočichů, zeména obojživelníků, například čolek obecný, čolek horský, mlok skvrnitý, ropucha obecná, skokan hnědý nebo skokan štíhlý, z plazů užovka obojková a také množství bezobratlých živočichů, jako jsou vážky nebo vodní brouci, například potápník vroubený. 

V roce 2020 byla dokončena dřevostavba zázemí koupaliště. Jedoduchá budova se složitým názvem "Přístřešek s altánem na veřejném prostranství pro zajištění správy a provozu veřejného prostranství" slouží místním spolkům a správě koupaliště. O provoz budovy a celého areálu se stará ČSOP Kateřinky. 

Stavba byla financována výhradně ze soukromých zdrojů a prostředků místních občanů (!), kteří se podíleli na její realizaci.

(zdroj: informační tabule na místě).