sobota 25. února 2023

Příběhy z Ukrajiny | Putovní výstava rozstřílených vraků ukrajinských aut

Putovní výstava Příběhy z Ukrajiny zavítala i do Liberce. Na Univerzitním náměstí je k vidění od 13. do 27. února 2023.

Rozstřílené a jinak zničené vraky aut z kyjevské oblasti Irpině, Buči a Hostomelu jsou reálným svědectvím války na Ukrajině. Prostřednictvím panelů a audionahrávek zprostředkovávají příběhy jejich majitelů z míst, kde se ruští vojáci dopouštěli těch nejhrůznějších zločinů. Převoz vraků zorganizovala díky partnerům Paměť národa, která od února pomáhá Ukrajině prostřednictvím finanční sbírky.

 

pátek 17. února 2023

Strom na dvorku Databoxu, Živého domu

Databox - Živý dům, to je projekt Bořka Šípka, dokončený v roce 2014. A tohle jsem zahlédla na dvorku...




a o kus dál pořád: Pocta Bořku Šípkovi

čtvrtek 16. února 2023

Severočeské muzeum a přednáška Liberec za války


Ve středu 15. 2. 2023 proběhla v Severočeském muzeu v Liberci speciální přednáška Ivana Rouse Liberec za druhé světové války spojená s komentovanou prohlídku expozice Liberecké fragmenty.

Liberecké fragmenty: Expozice představuje dějiny města Liberce determinované jednotlivými předměty ze sbírek Severočeského muzea v Liberci, Státního okresního archivu Liberec, Jizerskohorského technického muzea a ze soukromých sbírek.

Úvodní kapitolou je Zrod města, kdy stěžejním tématem je vývoj řemesel, nabytí městských práv a život na pozadí epidemií a válek. Následuje období bouřlivého 19. století s názvem Od městečka k metropoli severu, kdy ústředními motivy jsou pokrok a rostoucí sebevědomí města. Tuto kapitolu doplňuje malá část věnovaná především výrobě ve 20. století. Speciální sekci tvoří Divoký sever, kde jsou vystaveny exponáty z první světové války, z Muzea nacistického barbarství a završení představují předměty na hranici relikvií z roku 1968.

























neděle 12. února 2023

Bratři Stolínové v OGL - INDEX 2

Oblastní galerie v Liberci a hlavní site specific výstava v bazénové hale: Index2 bratrů Stolínů. Obrovský bílý kvádr zaplňující skoro celý prostor, bílá mlha a industriální šum. Divné a znepokojivé...



INDEX 2
16. 12. 2022 – 7. 5. 2023
Místo konání Bazénová hala a Ochoz
Kurátor Johana Kabíčková


V prostoru vyplněném zvukem, světlem a bílou barvou se rozpíná ohromující bílý objekt vyzývající k zamyšlení a zvědavosti. Jemné skuliny mezi nahrubo nařezanými kvádry nabádají k nahlédnutí a odhalení něčeho skrytého. Site-specific instalace Index 2 stejně jako Pandořina skříňka oplývá tajemstvím a mystérií. Kdo se ji však pokusí otevřít, nenalezne zhoubu a zkázu, nýbrž pravdu ukrytou v jednoduchosti.

Tvorba Jana a Petra Stolínových je inspirována minimalistickým hnutím. Vycházejí z elementárních atributů a jednoduché geometrie a dosahují tím maximálního účinku. Odstraněním všeho nepodstatného umožňují intenzivnější vnímání základních a důležitých součástí díla a vybízejí k rozjímání o prostoru a světle samotném.

Hlavní myšlenkou multisenzorické instalace Index 2 je reinterpretace prostoru. Při vstupu se běžně prostorná a vzdušná Bazénová hala proměňuje ve stísněné, mlhou zahalené místo, v němž se smysl pro prostor stává zmateným. Prostor ztrácí svůj původní význam a vyžaduje interakci a vlastní pohyb k nalezení smyslu nového. Jednolitá masivní bílá stěna neosobního charakteru se při bližším zkoumání tříští na zdánlivě nekonečnou hrubou strukturu. Textura materiálu však dodává dílu osobní rovinu, odhalující stopy umělce ─ stopy lidského zásahu a doteku. Všudypřítomný a vše zaplavující industriální zvuk vytváří napětí, na jehož hraně balancuje celé dílo Index 2. Uvězněná tenze nalezne úniku až na samotné hraně objektu, kde evaporuje ve formě mlžného oparu.

Stolíni pracují jak s materiály, které jsou velmi přítomné – s bohatou texturou a silnou fyzickou přítomností ─ tak s materiály, kterých se nelze dotknout ani je uchopit: zvuk, světlo, mlha a prázdné prostory. Prázdný prostor ve skutečnosti nevidíme. To, co vidíme, jsou fyzické věci, které prostor vymezují – v tomto případě čtyři bílé, přes šest metrů vysoké stěny. Při pohledu do útrob monumentálního kvádru se dostaví pocit bezbřehosti zahalený v mlze a ostrém bílém světle, který vyvolá přesvědčivý dojem nicoty. Koncept prázdnoty a nicoty podporuje také opakující se důraz na bílou barvu, která v některých kulturách může naznačovat kontemplaci nebo nekonečný prostor. Takto uvažovaná bílá barva nepostrádá význam, ale stává se významově nabitou.

Heidegger tvrdil, že k tvrzení „nic je něco“ dospěl prostřednictvím premisy „jestliže nic je (být) nic", pak „nic je něco". Tvrdil, že nejprve musí existovat absolutní „nicota“, aby mohlo dojít k jakékoli „negaci“ nebo jakékoli formě negace, a právě setkáním s negativním se potvrzuje kontrastní pozitivní. Prázdnota není prázdnotou, protože pocházíme z ničeho, v podobě Velkého třesku a hvězdného prachu, a přesto máme moc být vším – umění je někdy místem, kde si to můžeme připomenout.

Výsledný všeobjímající zážitek je otevřený divákům k vlastní interpretaci a porozumění.

----------------------------------

Petr Stolín studoval architekturu na VUT v Brně, po škole pracoval ve Stavoprojektu Liberec a následně v ateliéru u Karla Hubáčka v SIALu. V roce 1993 začal pracovat samostatně a v roce 2015 založil s Alenou Mičekovou ateliér CUBE LOVE. Je držitelem Grand Prix Obce architektů a několika titulů Stavby roku, roku 2016 se rovněž stal prvním vítězem nově založené České ceny za architekturu za stavbu ZEN Houses. Podruhé si hlavní cenu ČCA odnesl opět v roce 2019 za realizaci MŠ Nová Ruda ve Vratislavicích. Petr Stolín se také věnuje pedagogické činnosti a vede Katedru architektury na FUA TUL v Liberci.


Jan Stolín vystudoval sochařství na VŠUP v Praze. Kromě vlastní tvorby příležitostně spolupracuje se svým bratrem, vede Katedru umění na FUA TUL a věnuje se také kurátorské činnosti. V roce 1997 spoluzakládal a vedl galerii Die Aktualität des Schönen v Liberci a od roku 2013 je uměleckým vedoucím galerie Cube × Cube Gallery. Účastnil se mnoha výstav a v roce 2000 byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Jeho dílo je zastoupeno v řadě sbírek (Národní galerie v Praze, Oblastní galerie Liberec, Sbírka současného umění v Mikulově, Sbírka Jiřího Valocha).



















Anna Marie Nováková: Souznění (v OGL)

 

Tahle výstava v Lázních (v Oblastní galerii Liberec) mě docela příjemně překvapila. Anna Marie Nováková a její Souznění. Příjemné obrazy, které byly namalovány pod vlivem hudby. A stejnou hudbu si může návštěvník pustit, protože autoři mu připravili na Spotify playlist. Konečně nějaký moderní způsob prezentace umění:-)




Zdenka Marie Nováková se brzy ve své kariéře rozhodla překročit hranice obraznosti a zkoumat jiné dimenze myšlení a existence, často inspirované hudbou či přírodou. Hudba hraje důležitou roli v jejím životě již od dětských let, kdy se jí dokonce aktivně věnovala. Nabízí jí způsob k vyjádření a procítění emocí. V její tvorbě hudba prostupuje přírodou a příroda prostupuje hudbou. Hudební vnímání a pocity se snaží také zachytit na plátno, kde vytváří snové kompozice. Přímá interpretace nálady naznačené hudební skladbou představuje autorčin velmi osobní náhled. Nicméně finální díla Novákové zachycují univerzální a přenositelné emoce.

Hudba je přímo časové umění; lze ji příjemně konzumovat pouze diachronně, okamžik po okamžiku, v posloupnosti. Zdenka Marie Nováková však hudbu zhušťuje do jediného okamžiku a koncentruje veškeré vnímání do pulzující záplavy barev dotýkající se hloubi našeho nitra.

Vyjádřením vztahu mezi hudební a výtvarnou kompozicí se Nováková snaží docílit určitého souznění. Souznění jako nalezení souladu, harmonie či vyrovnanosti dosahuje v několika rovinách. Souznění hudby, přírody a obrazu v jednom celku. Souznění kompozice a barev. Souznění pocitů a prožitků vlastních i cizích. Úspěšné dosažení této vyváženosti je patrné při pohledu na její obrazy, které leč nesou silné emoce, evokují něco velmi uklidňujícího a půvabného a působí svou tichou energií.

Díla ve výstavě Souznění balancující na hranici abstrakce a konkrétnosti, vytvářející až mystické pojetí přírody. Tvorba Zdenky Marie Novákové se vyznačuje intuitivním a uvolněným zacházením s barvou, spontánním výrazem a iluzionistickým prostorem. Tíhne směrem k lyrické a romantičtější abstrakci zpracované volným gestickým stylem a podobně jako Kandinsky, Klee či další slavní evropští malíři používá rytmy a barvy k dosažení harmonického celku. Novákové unikátní přístup k vrstvení a volnému stékání barev ji dovoluje imitovat samo tvoření přírody.

(zdroj: OGL)