sobota 14. června 2008

Šumný Liberec - Jubilejní kostel Máří Magdaleny

Pamatujete na cyklus dokumentů Davida Vávry a Radovana Lipuse o šumných městech? Díl věnovaný Liberci byl natočen v roce 2000. Co se od té doby změnilo? Jako první nabízím pohled na Jubilejní kostel - kostel Máří Magdaleny.


Kostel Máří Magdaleny stojí ve svahu nedaleko od libereckého okresního soudu. Byl postaven v novobarokním slohu (resp. v barokním neoklasicismu) stavitelem Albertem Hübnerem podle projektu architektů Heinricha Fanty a Maxe Kühna. Kostel se někdy nazývá také Jubilejní, protože se stavbou se začalo při oslavách šedesátého výročí panováni císaře Františka Josefa I. v roce 1908. Vysvěcen byl 11.6.1911 litoměřickým biskupem J. Grossem.

Kostel má místo hlavní věže pouze secesně tvarovaný sanktusník (pro ty, co nevědí: sanktusník je malá a štíhlá věžička nad presbytářem kostela na hřebenu střechy hlavní kostelní lodi. Je v ní zavěšen zvon, na nějž se zvoní při zpěvu Sanctus a při pozdvihováni. Vyskytuje se od 13. století, dnes se vsak již užívá jen zřídka). Klenuta prostorná loď je 28 metrů dlouhá a 20 metrů široká, po obou stranách jsou k ní přiřazeny vždy tři kaple, závěr tvoří půlkruhovitý presbytář a dvě sakristie. Později byl na jižní straně přistavěn kapucínský klášter obklopený zahradou, přeměněný posléze na mateřskou školu, dnes se tu nachází Domov sv. Anny - domov pro matky s dětmi v tísni.
 

Kostel sloužil dlouho jako sklad n.p. Kniha, pak tu byl depozitář a v roce 2000, kdy se seriál natáčel, našel architekt Vávra v kostele prodejnu nábytku... Nábytek se tu už sice neprodává, zato kostel je v ještě horším stavu, než byl před osmi lety. Nezadržitelně chátrá a římsko-katolická církev, která by měla být údajně jeho vlastníkem, na jeho opravu nemá finance. Zajděte se na něj podívat, dokud ještě stojí...

čtvrtek 12. června 2008

Karel Vacek a Liberec

 Mezi významné liberecké rodáky patří hudební skladatel Karel Vacek.


Karel Vacek je autorem mnoha populárních skladeb, o kterých jsem si donedávna myslela, že jsou lidové... Tak schválně: Cikánko, ty krásná, Nikdy se nevrátí pohádka mládí, Ale ne ale ne, Hú a hú, Čtyři páry bílejch koní, Hej panimámo, Zůstaň tu s námi, muziko česká... Vacek ovládal spoustu hudebních nástrojů, hrál v orchestru R.A.Dvorského (určitě si ho pamatujete jako trumpetistu ve starých filmech pro pamětníky), ve třicátých letech působil v Osvobozeném divadle v orchestru Jaroslava Ježka, za války měl vlastní orchestr, se kterým objížděl česká města. Nahrál a nazpíval spoustu gramofonových desek, složil téměř devadesát valčíků, polek, pochodů a dalších skladeb a v roce 1982 byl těsně před svou smrtí jmenován národním umělcem.



Karel Vacek se narodil  21. března 1902 v Liberci, v Perlové ulici v čísle popisném 232/II. Na rodném domě v dnes dosti sešlé Perlové ulici je od roku 1996 pamětní deska upomínající na autora Cikánky,  kterou věnovala Česká beseda. Vackovi se v Liberci několikrát stěhovali, naposled bydleli v domě řídícího učitele v Ruprechticích, pak se v roce 1910 přestěhovali do Prahy.

Další připomínkou Vackova pobytu v Liberci je pamětní deska umístěná na základní škole na ulici 5. května, kam malý Karel chodil v letech 1908-1910.  Do této první české veřejné obecné školy otevřené roku 1885 chodil kromě Vacka také například Vlasta Burian (v letech 1897-1901).

Poslední památkou na význačného rodáka je busta na liberecké radnici od Bedřicha Kloužka z roku 1996 umístěná na hlavním schodišti.