úterý 30. září 2008

Pomník Emericha Berty ve Stráži nad Nisou




Víte, že ve Stráži nad Nisou padl první voják v prusko-rakouské válce?

Prusko-rakouská válka ... - pamatujete na Cimrmanovu hru Němý Bobeš?

Marta: Víš, to bylo tak… (Opona se zavře a hned zase otevře. Na scéně Marta a pruský důstojník Walter, který si během řeči skládá svršky do tornistry.)
Walter: Škoda, že válka již skončila. Ale rakouská armáda měla zastaralé zbraně a my jsme si zajistili podporu Itálie. Nevíš, kde mám ponožky? Aha, tady jsou. Budeme se muset rozloučit. Ne, nehořekuj, Marto. Nic mě tak nedojímá jako ženský pláč.

Ale vážně.

Prusko-rakouská válka byl válečný konflikt mezi Rakouským císařstvím a Pruským královstvím o nadvládu nad německými zeměmi. Záminkou pro rozpoutání války byl konflikt o Šlesvicko a Holštýnsko. Hlavním bojištěm se staly české země, i když část válečných operací se odehrávala i v Itálii. Nejvíce se bojovalo ve východních Čechách - u Náchoda, u Trutnova, u České skalice, u Mnichova Hradiště, u Dvora Králové, u Jičína. Závěrečná bitva pak proběhla u Hradce Králové (u Sadové) a skončila katastrofální porážkou Rakouska (dle Wikipedie: Výsledek bitvy u Hradce Králové byl naprosto strašlivý: Prusové odepsali ze stavu 9.172 mužů, Rakušané a Sasové celkem 44.313! Jde samozřejmě o souhrnná čísla, mrtvých, raněných, pohřešovaných a zajatých. Mimo to ztratily obě strany asi 11.000 koní.

Liberecku se tento válečný konflikt téměř vyhnul, o to je však kurióznější, že se ve Stráži nad Nisou nachází pomník prvnímu padlému z této války. Poté, co Prusové obsadili Šlesvicko a Holštýnsko, pronásledovali ustupující Rakušany do Čech. Kolem 10 hodiny večerní dne 23. června 1866 se pruské jednotky dostaly do oblasti Svárova a Habendorfu (dnešní Stáž). Na náměstí došlo ke střelbě na hlídku Radeckého husarů na koních. Statečný velitel hlídky Emerich Berta tasil šavli a zaútočil na jednoho z Prusů, který se ale ubránil výstřelem, který husara zasáhl přímo do prsou. Berta stihl ještě obrátit koně a ujet zpět ke kostelu. Raněný byl přenesen do hostince U Zlaté koruny, kde i přes veškerou poskytnutou péči zranění podlehl. Za dva dny byl Emerich Berta pocházející z maďarského městečka Ladany pohřben. Na místě, kde byl postřelen, se nachází pamětní deska (dříve tam býval železný kříž).



Do zdi kostela byla pak vsazena deska s nápisem: "Zde odpočívá Emerich Berta, četař c.k. 10. rakouského husarského pluku, 5. eskadrony, 2. divize, narozený v Ladany v Maďarsku, kterého 23. června 1866 v 10 hod. večer na rohu u stodoly hospodářství čp. 27 zranila pruská přední hlídka do ruky a prsou. Ustoupil s pěti kamarády před přesilou nepřítele, u hřbitovní brány spadl z koně a po několikahodinovém bolestivém zápase se smrtí zemřel 24. června 1866 v půl druhé ráno. Byl prvním, kdo v této válce čestně položil život. Bože, odměň jeho oběť za císaře a vlast."

U příležitosti 30. výročí úmrtí byl roku 1896 na podnět Spolku pro udržování válečných pomníků v okrese Liberec postaven četaři Emerichu Bertovi pomník podle návrhu profesora Danta z Liberce. Na pomníku je v překladu tento nápis: "K uctění památky prvního rakouského vojáka padlého v polním tažení 1866 v Čechách, Emericha Berty - četaře 10. c.k. husarského pluku Friedricha Wilhelma III., krále pruského, také všech bojovníků ve městě a okrese Liberec padlých nebo na následky zranění zesnulých."


 



pondělí 29. září 2008

Schillerův dub ve Stráži nad Nisou

Ve Stráži nad Nisou nedaleko Liberce stojí již více než sto let tzv. Schillerův dub. Obyvatelé Stráže, resp. tehdejšího Alt Habendorfu, jej zasadili v roce 1905 na památku stoletého výročí úmrtí básníka Friedricha Schillera. Schillerův dub momentálně usiluje o zapsání do seznamu památných stromů a také jako jediný zástupce libereckého kráje bojuje ve finále právě probíhající soutěže Strom roku 2008.




Pár statistických údajů:
Druh: dub zimní (Quercus petraea)
Stáří: 103 let
Obvod: 274 cm
Výška: 20 m
GPS souřadnice: N 50°47'37.666", E 15°1'39.807"
Ve Stráži nad Nisou v těchto dnech vrcholí kampaň na podporu dubu v soutěži Strom roku 2008 - o víkendu byla například mimořádně přístupná věž místního kostela, kostel je vyzdoben kresbami dubu od dětí ze zdejší školy, zástupci organizátora soutěže byli přivítáni chlebem v podobě dubového listu a i plakátovací plochy a výlohy místních obchodníků svědčí o tom, že místní za svůj dub opravdu "bojují".



 




 

pondělí 8. září 2008

Liberecké sochy: Dvojice, resp. Brána

Dnes Vám chci ukázat sochu Miloslava Chlupáče s názvem Dvojice, resp. Brána.


V poslední době se v souvislosti s připomínáním událostí před 40 lety velmi často vzpomíná na legendární výstavu Socha a město, která se v Liberci konala v létě 1969. Vím o ní jen málo, a proto jsem si v knihovně půjčila katalog této výpravy. Chtěla jsem hlavně zjistit, které sochy se do dnešních dnů dochovaly. A jak tak listuji, padne mi zrak na jednu sochu - tohle přece znám! Vždyť tahle socha stojí ve svahu kousek za naším domem, na ruprechtickém sídlišti, často kolem ní chodíme. Trochu jsem zapátrala a o jejích osudech zjistila toto:

Sochař Miloslav Chlupáč (nar. v roce 1920 v Benešově) začal studovat medicínu. Vyučil se kameníkem, pracoal jako kamenosochař u p. Velinského. V letech 1943-1948 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 1964 spoluorganizoval sochařské symposium ve Vyšných Ružbachách na Slovensku, kde také o rok později při dalším ročníku symposia začala z travertinu vznikat socha s názvem Brána. Dokončená byla o rok později.






V roce 1969 byl Miloslav Chlupáč vyzván k účasti na liberecké výstavě Socha a město. Ze svých prací vybral pro výstavu právě tuto 220 cm vysokou "dvojsochu". Pod názvem Dvojice byla socha umístěna na břeh harcovské přehrady, pod Zvolenskou třídu. Po skončení výstavy patřila Dvojice mezi sochy, které město zakoupilo. Na břehu přehrady však Dvojice nezůstala a přestěhovala se právě stavěné sídliště v Ruprechticích, na svah pod Třešňovou ulici, kam přirozeně zapadla, jak ostatně můžete posoudit sami. Většina kolemjdoucích ji míjí vcelku bez povšimnutí. A ti, kteří by se snad i zastavili, nemají nejmenší šanci zjistit jméno autora ani název sochy, protože tahle informace u sochy prostě není. Snad by stálo zato to napravit. I když možná snad raději ne, mohlo by to inspirovat nějakého toho nenechavce ... 


 




Liberecké sochy: Brána snů a Motýlí křídla

Dvě sochy, které byly součástí slavné liberecké výstavy Socha a město.



V létě roku 1969 se v Liberci konala slavná výstava Socha a město. Do parku před pavilonem Bytex, který byl dříve součástí areálu Libereckých výstavních trhů, na tehdejší Leninově, nyní Masarykové třídě, byla umístěna dvě díla: Brána snů (kámen, 285 cm) od sochařky Evy Kmentové (nar. 1928 v Praze) a Motýlí křídla (mobil, kov, laminát - výška 550 cm) od sochaře Jiřího Nováka (nar. 1922 v Přelouči).

Motýlí křídla

 



 

Brána snů





V roce 2005 obě plastiky zrestaurovala společnost Spacium, o.p.s. Bývalý pavilon Bytexu byl zrenovován pro Golfcentrum Liberec, jehož součástí je i restaurace ZOO 1320 se zajímavým interiérem. Vedle soch vyrostlo maličké dětské hřiště a obě plastiky se staly nedílnou součástí dětských her.






neděle 7. září 2008

Liberecké sochy: Kapka

Chodíme kolem nich denně a vlastně je už vůbec nevnímáme. A přitom jsou zajímavé a některé, jako třeba tahle, krásné. O čem je řeč? O sochách umístěných v městském prostoru.


Kapka

Jestlipak víte, kde najít tuhle krásnou Kapku v kruhové dlážděné míse? Že jste jí už někde viděli? Určitě ano. Jejími autory jsou Oldřich Plíva a Jan Lukáš a v roce 1983 byla umístěna vedle plaveckého stadionu na Tržním náměstí, jak ostatně dokládá poslední fotografie. Plavecký bazén se v té době právě stavěl a kapka vody se k němu báječně hodila.





Jizerskohorské pomníčky: Köhlerův a Hronův

Dnes Vám ukážu dva pomníčky, které se nacházejí nedaleko Raspenavy, resp. blízko samoty Větrov - Zátiší. A nádavkem pak přidám tzv. Hřebenový buk. Vydáte-li se z Raspenavy od nádraží k silnice, odsud doleva podél Smědé po silnici na Frýdlant a pak směrem k části U dvora a před posledními domky zahnete na cestu doprava na samotu Větrov - Zátiší, dojdete po pěkné cestě lesem k Köhlerově pomníku. V roce 1816 tu zabil padající strom dřevorubce Františka Köhlera z Raspenavy. Nebudete tomu věřit, ale historie se opakuje... Letos v březnu vyvrátila vichřice Emma jiný strom (údajně lípu), který následně pomníček rozvalil. Snad se najde někdo, kdo tento pěkný pomník znovu opraví. Souřadnice GPS (odečtené z mapy): 50°53'17.242"N, 15°5'36.159"E


 


A abyste měli představu o tom, jak vypadal pomník původně, vypůjčila jsem si obrázek ze serveru http://stovi.info/pomnicky/ , který se na pomníčky Jizerských hor specializuje, snad jim to nebude vadit.

Pokud od Köhlerova pomníku půjdete dále až na rozcestí se žlutou turistickou značkou u samoty Větrov - Zátiší (též Nichtovy domky, resp. rekreační středisko ÚSP Praha Krč), a tady se dáte vpravo směrem na Frydlant, dojdete k dalšímu pomníčku, tentokrát Hronovu. Podle časopisu Patron: č.1/1998: "Miloslav Hron vlastnil jeden z domků ve Větrově Zátiší. Prodal jej jistému rekreantovi. Prodej zapil ve Frýdlantu a jel společně s kolegou domů do Větrova Zátiší. Na nákladáčku vezli ještě nějaké úhelníky. Narazili do stromu a železné úhelníky prorazili kabinu a zasáhly Miloslava Hrona do hlavy tak, že byl na místě mrtev." Souřadnice GPS (odečtené z mapy): 50°53'28.39"N, 15°5'22.259"E




Nicméně - když jsme si včera pomníček prohlíželi, šli kolem dva muži, očividně místní, kteří si vyprávěli, že mladíka zasypaly klády padající z traktoru. Tak si vyberte... Zajímavé také je, že se podoba pomníčku změnila, na tom původním se tvrdilo, že Hronovi bylo v době smrti 23 let, na tom současném je to 28. let - opět dokumentuji obrázkem se serveru http://stovi.info/pomnicky/


Vydáte-li se z Větrova po žluté kolem rybníka do kopce, dorazíte po pár kilometrech k velkému rozcestníku turistických cest, u kterého stojí tzv. Hřebenový buk (v některých mapách označovaný také jako Hřebencový). Buk připomíná dávnou obchodní cestu, která tudy kdysi vedla. Je to zároveň jedna ze zastávek naučné stezky Oldřichovské háje a skály, na které najdete odpočinkový altán, poučit se ze dvou informačních tabulí a děti si mohou vyzkoušet své znalosti v poznávání stromů a jejich plodů. GPS souřadnice (odečtené z mapy): 50°52'9.801"N, 15°5'3.281"E