Skalákovna je skalní obydlí, které se nachází v Podještědí na úpatí Mazovy horky, v blízkosti města Světlá pod Ještědem (přístup buď z Jiříčkova, nebo hezkou procházkou z Rozstání, kolem lesoparku Horka.
Karolína Světlá (1830-1899) o něm napsala v roce 1863 povídku Skalák. Při psaní povídky Světlá vycházela ze skutečné události, která se – jak si sama spisovatelka zapsala – „na venkově téměř mně na očích se odehrála.“
„Otec Jáchyma, hlavního hrdiny povídky, přivodil své rodině leností, opilstvím a karbanem bídu. Se svou ženou a deseti dětmi se odstěhoval do skalní jeskyně na tomto místě. Jmenoval se Skalák.
Tu teprve si povšimla Skalačka, že tu vydlabal zedník do pískovce lidské obydlí, a pomyslila si, že je to asi ten velký vysoký kamenný dům, jaký jí muž tehdáž sliboval...
"Zde bude v létě hezký chládek a v zimě teplounko" sliboval ji muž a uhodl to navlas. Jenže se v zimě zdi a sedátka leskly, jako by je stříbrem okoval, a v létě že z nich zas tekly potůčky vody.. Muž vydlabal pramínkům na zdích žlábky, ty se stékaly v malé koryto, a ona nemusela chodit do údolí pro vodu měla jí vždy po ruce.
Co na tom, že nebyla příliš jasná a čerstvá?... Ale dětem nějak nesvědčily ani ta voda, ani to nové kamenné obydlí.. Bledly, tváře a klouby jim otékaly, a na krku nadělalo se jim plno ran. Jednu zimu vzalo to nejmenší za své, druhou jedno z větších, nato na podzim, který byl neobyčejně sychravý a vlhký, dvě děvčátka, a tak to šlo popořadě, až zbyl z těch desíti zdravých, silných dětí jediný hoch, Jáchym…
No, co myslíte, může tohle dopadnout dobře? Zkuste si to přečíst, Karolínu Světlou mají v každé veřejné knihovně. Její knížky mají bohužel z dnešního pohledu už zastaralý jazyk, ale jinak jsou to opravdu čtivé knihy, přímo thrillery.
Já jsem byla na Skalákovně poprvé před 11 lety, v roce 2008, schválně se podívejte - moc se to tu za ty roky nezměnilo (jen syn mi vyrostl) :-)
