pondělí 28. dubna 2025

Na skok ve Stráži pod Ralskem

 

Výlet po škole do Stráže pod Ralskem, docela pěkná místa jsme našli. Zámek Vartemberk, minimálně zvenčí pěkně opravený a od května i přístupný, svatý hrob i s Ježíšem, kaple svatého Jana Nepomuckého. Příjemně překvapila pláž Horeckého rybníka. Pak jsme se mrkli na nějaké zbytky hornické činnosti - důlní vláčky rozeseté po městě, objevili památník generálu Sochorovi a další upomínající na vznik Československa. Pěkný výlet.
docela pěkná místa jsme našli

Ferex: graffiti pod nádražím

Pod libereckým nádražím vzniklo na sklonku minulého roku nové graffiti. Autorem je liberecký sprejer Maartyn, tvořící pod přezdívkou Asko. Nástěnná malba na zdech garáže upomíná na zaniklou slévárnu Ferex-ŽSO, která nedaleko odsud stojí (její výroba skončila v roce 2015).

Nové grafitti u nádraží - duben 2025


 

Výstavy v galerii duben 2025: Milan Kunc A krása bude!



V naší liberecké oblastní galerii zvané Lázně otevřeli v březnu novou "hlavní" výstavu - v bazénové hale najdete díla  malíře Milana Kunce. Ten z Československa emigroval v roce 1968, později studoval na düsseldorfské akademii nejprve u Josepha Beuyse a potom u Gerharda Richtera. 

Kunc si v 70. letech vytvořil vlastní specifický styl pop-artu, který nazýval ost-pop. Ve svém díle spojoval prvky socialistického realismu (rudé hvězdy, srpy a kladiva) s reklamami či symboly konzumu ze Západu (Coca-Cola, Pepsi, McDonald´s apod.). Později se ale věnoval i ekologickým tématům, klimatické změně, válečným hrozbám. 

Výstava nazvaná A krása bude vznikla u příležitosti jeho loňských osmdesátých narozenin. Průřez jeho tvorbou zahrnuje zhruba 80 děl včetně velkoformátových obrazů, drobných soch a kreseb.

Je to velmi barevné, překvapivé, možná trochu kýčovité, často ale vtipné. Moc jsem od téhhle výstavy neočekávala a nakonec jsem se docela dobře bavila. 

Z oficiální anotace ze stránek galerie:

Krása jako pojem či kategorie a de facto subjektivní lidský vjem má mnoho vizuálních podob a významových rovin. Ač primárně jde o esteticky kladnou hodnotu, je to především abstraktní pojem, se kterým někdy až plýtváme, a většinou závisí i na dobových konvencích – je sociokulturním jevem, skrze který až překotně hodnotíme a klasifikujeme. A proto se dostaví často i sarkasmus. Samotnému estetickému pojmu se asi historicky věnovala nejvíce antika. Posuzovala krásu jako například projev božské dobroty nebo jako řád a symetrii. Vrchol pak našla krása sama v renesanci a definice tzv. zlatého řezu integrovala status harmonického celku, s nímž se pracuje v umění od nepaměti. 

 Krása u Kunce však osciluje mezi barevnými narativy trapného realismu, napůl rovněž přiznává okázalost a subjektivismus, potěšení a slast v přeneseném slova smyslu, leč cíleně v jakémsi nastaveném zrcadle našeho současného globálního přepychu, plýtvání, či spíše někdy i žádoucí ztráty paměti, dotýká se až nepravosti ve vznešenosti kýče. Kunc tak mistrně v moderní manýře participuje jak na surrealismu, tak v pop-artové zkratce své bytostné „východní“ odnoži (EAST-POP), burcuje svým osobitým rebelstvím a sarkasmem, ale nikoli posměchem – nabízí divákovi, aby si vybral, co cítí, co je mu milé ve vesmíru a časo-, či čaroprostoru světa, ve volnosti imaginace. 

 Autor sám předvádí ve své tvorbě v horizontu několika desetiletí různé pohledy na naši civilizaci; na výstavě najdeme rovněž historické práce autorovy, neboť více než 3/4 života žil, pracoval a vystavoval mimo svou vlast (po okupaci v roce 1968 odešel do exilu). Významově a tematicky vychází Milan Kunc z reálií západního světa, světa tehdy zcela jedinečného a neopakovatelného, z liberalismu 60. let 20. století – oproti naší totalitní normalizaci, a ve smyslu zpětné vazby k celosvětové globalizaci a jejího "krásného“ úpadku. Kuncův nádherně krásný svět křičí proti své samotné podstatě a provokuje nás až k filozofickému zamyšlení, co vlastně my, a zde, a teď očekáváme od krásy samotné: zda dobový ideál krásy přenesený v materiálním ikonodulství, či krásný, až božský ideál doby. 

 Milan Kunc považuje samotné malování obrazů za jeden z nejsvobodnějších projevů lidského bytí. Na základě svých zkušeností, cestovatelských a kreativních expedic se dopracoval stylovosti, která dokáže pracovat s naším podvědomím podobně jako například vizuální nástroj reklamy: „Život samotný mě prostě baví, a tak jsem se již od malička nikdy nenudil…“


Stránky autora, bohužen ne moc aktualizované: https://www.milan-kunc.com/