sobota 12. června 2021

Mojmír Dlabola v Moon gallery


Mojmír Dlabola - Ukázky ze života

Mojmír Dlabola je absolventem Fakulty umění a designu UJEP Ústí nad Labem. Živí se audiovizuální tvorbou, je pedagogem na Waldorfském lyceu v Semilech. Ve volném umění ho nejvíce zajímá role ne zcela ovlivnitelných dějů, nepraktických věcí a myšlenek. Jeho díla bývají částečné ready-made objekty, manipulovaná digitální fotografie nebo video. Nesnaží se přiliš nové umění vytvářet, ale spíše jej recyklovat. Baví ho hledat podněty k tvorbě tam, kde zprvu nejsou a posouvat je směrem k umění, tedy k životu. Nejlépe se cítí v roli periferního umělce, který si všímá obyčejnosti i absurditě věcí. Téměř vždy tématicky vychází z dokumentace blízkého prostředí domova či svého virtuálního prostoru, a je u toho bytostně přesvědčen, že všudypřítomná absurdita myšlení a činů dokáže dávat životu opravdový smysl.

V Moon gallery se chystá prezentovat dva celky, jeden bude soubor objektů kombinovaných technik umístěných v ocelových rámech. Tyto objekty by měli být přímou alegorií současné životní situace, ve které se autor nachází. Na toaletách by rád vytvořil svět vnější, tedy malou galerii fotografií lidí a vynálezů současnosti. Zdrojem tohoto souboru jsou vybrané sociální bubliny, od otužilců k domácím kutilům.




http://mojmirdlabola.blogspot.com/ (práce z let 2008 - 2011)

čtvrtek 10. června 2021

Mozaiková seč


Pro letošek Liberec avizuje změnu v sečení městské zeleně - mozaikovité sečení. Uvidíme...

Do městských trávníků se opět vrátí život. Na některých místech v Liberci zkoušíme s Technické služby města Liberec, p. o. takzvanou mozaikovou seč. Ta je k přírodě šetrnější než plošné sekání travnatých ploch, pomáhá zadržet vodu v půdě a chrání biodiverzitu. Trávníky tak krásně vykvetou a vytvořené obrazce budou i zajímavé na pohled 

Momentálně tak sečeme části trávníků hlavně podél chodníků a uvnitř ploch mezitím ponecháme květiny rozkvést. Kopretiny, jetel, pampelišky nebo zvonky, to jsou rostliny, které do louky patří. Zároveň by se do neposekaných částí trávníků měli přesunout motýli, samotářské včely nebo květomilní brouci.
Tento nový přístup k péči o trávníky však neznamená, že nebudeme sekat vůbec. Počet sečí se jen přizpůsobí aktuálnímu počasí. Nemělo by se sekat za letního sucha. Cílem je sekat méně intenzivně a šetrněji k rostlinám i živočichům.

Liberec se stejně jako jiná města začal vážně zabývat ztrátou biologické rozmanitosti a klimatickými změnami. Trávník posekaný v rámci mozaikové seče je odolnější na výkyvy počasí a lépe odolává suchu. V letošním roce chceme také víc ploch udržovat mulčováním, což znamená, že posekaná tráva zůstává na místě a stává se hnojivem pro další růst trávníku.











středa 2. června 2021

Cyklostezka Paradýz (z Chrastavy do Bílého Kostela)

  

Pokračujeme v nenáročných výletech hned po škole, tentokrát jsme se vypravili autem do Bílého Kostela, kde jsme zaparkovali u nádraží a vlakem Trilex se vrátili jednu zastávku do Chrastavy. Jezdí to co půl hodiny a co si budeme povídat, vlak zvyší atraktivitu výletu několikanásobně (v naší rodině rozhodně). 


Hned za chrastavským nádražím začíná krásná nová cyklostezka (z roku 2018), místními zvaná Paradýz. Šířka asi 2 metry, takže žádná auta, povrch bez poskvrnky, provoz cyklistů a maminek s kočárky mírný. 



Cyklostezka se vine nejprve kolem Jeřice a po soutoku kolem Lužické Nisy.   Výhledy jsou moc pěkné, škoda, že se k vodě tak úplně snadno nedá sejít.





Jak jsme se blížili k Bílému Kostelu na Nisou, tak začaly přibývat atrakce pro děti: naučné tabule o přírodě, hrací prvky, odpočívadla.





Pro dospělé pak pěkné workoutové hřiště. 



Tady je zase docela pěkné technické řešení - dole teče Lužická Nisa...


... a nahoře za náspem je o několik metrů výše veden náhon malé vodní elektrárny. 


Po cestě je i pár odpočívadel.








Dobrou atrakcí pro děti je pak dvojitá lanovka, kde mohou jet dvě děti vedle sebe najednou.



Na konci nového úseku je informační tabule o koncentračním táboře, který se v nedaleké tovární budově nacházel za druhé světové války. 


Přešli jsme Nisu a po úseku cyklostezky, kde už se jezdí i autem (i když málo), jsme došli zpátky k autu. 






 

Nečekaně pěkný výlet, sice asi jen 3 km, ale na protáhnutí a zlepšení nálady to úplně stačilo.