Zasněžený předvánoční Liberec po ránu

 

Dívka s holubicí v parčíku u nádraží

Socha Dívka s holubicí od Josefa Václava Pekárka  (někdy též označovaná jako Mír) se z parku na Tržním náměstí vrátila v létě 2023 na svoje původní místo před liberecké hlavní nádraží.

V parku v Budyšínské v lednu 2023

Severočeské muzeum: Svěží dům s věží

Svěží dům s věží | Severočeské muzeum očima studentů Sutnarky (výstava + kniha).

Severočeské muzeum oslovilo u příležitosti 150 let od založení studenty ateliéru didaktické ilustrace plzeňské Sutnarky. Ti strávili několik dní se zaměstnanci muzea a své dojmy pak stvárnili různými technikami. Vznikla moc pěkná kniha o muzeu a muzejnictví. Na výstavě jsou pak i další díla studentů, zejména jejich originální knihy, které vznikly jako absolventske práce. Parádní.

Svěží dům s věží | Severočeské muzeum očima studentů Sutnarky

16.11.2023 – 28.01.2024

V tomto roce si muzeum připomíná několik výročí, z nichž nejdůležitější je 150 let od jeho založení. Neméně významné jubileum má muzejní budova, která se právě letos „dožívá“ 125 let. Jedním z počinů, kterými si významná data z historie připomínáme, je vydání ilustrované artové knihy, která je však určena pro širší publikum včetně starších dětí. Díky spolupráci studentů ateliéru didaktické ilustrace plzeňské Sutnarky pod vedením Renáty Fučíkové a Evy Brodské a jednotlivých zaměstnanců muzea vznikla ojedinělá knížka seznamující čtenáře nejen s významnými historickými milníky muzea a významnými osobnostmi, které ovlivnily směřování instituce, ale také obecnými principy fungování muzeí. Tento nakladatelský počin tak má šanci zařadit se mezi nejdůležitější knihy s tématem muzejnictví a muzeologie, které v současnosti vychází.

Na výstavě Svěží dům s věží / Severočeské muzeum očima studentů Sutnarky naleznete originály ilustrací z právě představené knihy. Studenti a absolventi ateliéru didaktické ilustrace pod vedením významné české ilustrátorky Renáty Fučíkové dosahují mnoha úspěchů a knihy s jejich ilustracemi nakladatelství často vydávají ještě v době jejich studií. Z posledních úspěchů můžeme jmenovat autorskou knihu Karolíny Bílkové Ludwig van Beethoven z roku 2020, která byla nominována v Národní ceně za studentský design. Výstava je tedy zároveň širší prezentací prací studentů tohoto ateliéru.

(zdroj: web muzea)

Severočeské muzeum: fotografie Ginzkey

GINZKEY 1843 / 1873 / 1893 / 2023: komorní výstava snímků z archivu firmy Ignatz Ginzkey, která vyráběla ve Vratislavicich koberce

GINZKEY 1843 / 1873 / 1893 / 2023

09.11.2023 – 10.01.2024

Severočeské muzeum v Liberci přináší komorní výstavu snímků z archivu firmy I. Ginzkey Vratislavice nad Nisou. V muzejním prostoru FOG jsou ke zhlédnutí celkem čtyři témata spjatá se známou vratislavickou továrnou na koberce a významnou rodinou Ginzkey. Vybrané černobílé fotografie vycházejí ze skleněných negativů od neznámého autora, které Severočeské muzeum získalo v roce 2020, připomeňme, že se jednalo zhruba o 350 ks, z nichž bylo následně 95 kusů restaurováno za finančního přispění Ministerstva kultury ČR a libereckého městského obvodu Vratislavice nad Nisou.

Návštěvníci se mohou těšit na fotografie ze života rodiny zakladatele textilního impéria Ignaze Ginzkeye (1819–1876) nebo na tajnou návštěvu, která se nečekaně objevila v areálu továrny. Nechybí ani ukázky, jak se fotografovaly velkoformátové koberce, nebo jak měl vypadat vratislavický pomník císaři.

Firmu na koberce a deky po smrti zakladatele Ignaze Ginzkeye úspěšně vedl jeho syn Willy Ginzkey (1856–1934), jenž spolu s baronem Heinrichem Liebiegem stál u zrodu libereckého muzea (zal. 1873). W. Ginzkey, sběratel umění a mecenáš, zprvu působil pouze jako člen muzejního kuratoria, v roce 1893 byl jmenován prezidentem kuratoria Severočeského průmyslového musea, přičemž protektorem muzea byl sám následník rakouského trůnu František Ferdinand d´Este.

Výstava vznikla u příležitosti oslav 150 let od založení Severočeského muzea v Liberci a jako připomenutí výročí 180 let od počátku výroby koberců ve Vratislavicích nad Nisou

Severočeské muzeum v Liberci přináší komorní výstavu snímků z archivu firmy Ignatz Ginzkey Vratislavice nad Nisou. V muzejním prostoru FOG jsou ke zhlédnutí celkem čtyři témata spjatá se známou vratislavickou továrnou na koberce a významnou rodinou Ginzkey.

Vybrané černobílé fotografie vycházejí ze skleněných negativů od neznámého autora, které Severočeské muzeum získalo v roce 2020. Připomeňme, že se jednalo zhruba o 350 ks, z nichž bylo následně 95 kusů restaurováno za finančního přispění Ministerstva kultury ČR a libereckého městského obvodu Vratislavice nad Nisou.

Návštěvníci se mohou těšit na fotografie ze života rodiny zakladatele textilního impéria Ignatze Ginzkeye (1819–1876) nebo na tajnou návštěvu, která se nečekaně objevila v areálu továrny. Nechybí ani ukázky, jak se fotografovaly velkoformátové koberce nebo jak měl vypadat vratislavický pomník císaři.

Firmu na koberce a deky po smrti zakladatele Ignatze Ginzkeye úspěšně vedl jeho syn Willy Ginzkey (1856–1934), jenž spolu s baronem Heinrichem Liebiegem stál u zrodu libereckého muzea (založeno v roce 1873). W. Ginzkey, sběratel umění a mecenáš, zprvu působil pouze jako člen muzejního kuratoria, v roce 1893 byl jmenován prezidentem kuratoria Severočeského průmyslového musea, přičemž protektorem muzea byl sám následník rakouského trůnu František Ferdinand d´Este.

Výstava vznikla u příležitosti oslav 150 let od založení Severočeského muzea a jako připomenutí výročí 180 let od počátku výroby koberců ve Vratislavicích nad Nisou.

(zdroj: web muzea)

Severočeské muzeum: Pod stromečkem

Vestibul Severočeského muzea a výstava Pod stromečkem. Zamackla jsem slzu...

Pod stromečkem
(9. 11. 2023 - 7. 1. 2024)

Instalace ve vestibulu Severočeského muzea představuje hry, hračky a další předměty ze sbírek, které mohly děti objevit pod vánočním stromečkem v období mezi 40. až 90. léty 20. století. Přijďte si do muzea při příležitosti vánočních svátků zavzpomínat na dětství, objevit několika generacemi vyzkoušené, prozkoumané a náležitě dotýkané předměty, připomenout si dávno zašlou slávu legendárních her a hraček, které provázely nejedno dětství. Přiveďte své děti a vyprávějte jim, jaké byly Vánoce vašeho dětství či jak prožívaly výjimečné období roku vaše babičky. O vaše vzpomínky se s námi v muzeu můžete interaktivně podělit nebo si u nás napsat dopis Ježíškovi. Za doručení ručíme.

Tradici darů, které děti očekávají každý rok pod vánočním stromečkem a s ní úzce spjaté kouzlo postavy Ježíška jako tajemného štědrovečerního dárce nelze zcela historicky objasnit. Setkává se zde řada historických a kulturních vrstev, které se samotnou událostí Narození Páně nijak nesouvisí. Jisté však je, že se jedná o starobylý zvyk související s dobou slunovratu. Z historických pramenů můžeme vysledovat, že již ve 14. století si v českém prostředí lidé posílali „dary štědrého večera“ na památku narození Božího Syna. Zvykem bylo, že lidé, kteří dostali dárek, za něj děkují těm, kteří jej poslali, odměňují posly, kteří jej doručili, a sami po svých poslech posílají nějaký dárek těm, jimiž byli obdarováni. Časem se skladba darů proměňovala od symbolických předmětů přes praktické až po předměty určené především k potěšení. Obdarovávali se především lidé z bohatých vrstev společnosti, děti a také sloužící osoby, kterým se dávaly drobné dárky. Na venkově bylo ještě v 19. století štědrovečerní nadělování velmi střídmé nebo žádné. Především dětem se nadělovaly drobné předměty užitné potřeby, ořechy či jablka. V chudším prostředí spíše přežívaly štědrovečerní obyčeje a tradice, které pak v průběhu 20. století ze značné části vymizely a nahradil je obecně vžitý zvyk nadělování dárků.

Skladba dárků záležela vždy na životní úrovni, zprvu dostávaly děti hlavně ovoce, domácí pečivo a cukroví, až později se pod stromkem objevily například knížky, hračky či drobné textilní předměty. Většinou se jednalo dárky nezbytné každodenní potřeby. Počátkem 20. století se začínají objevovat finančně náročnější zdobná přání a za první republiky si děti nejčastěji přály panenky a doplňky k nim, plechová zvířátka na klíček, cínové vojáčky, dřevěné hračky na kolečkách, houpací koně, kovové stavebnice, sáňky a mnoho dalšího. Vánoce se díky obdarovávání staly oblíbeným a očekávaným svátkem dětí. Stará funkce daru v období svatých nocí tak nabývá nových rozměrů a směřování a stává se jedním z výrazných znaků Vánoc. Jakmile ale bylo dítě starší, začalo vyrábět dárky také pro své blízké. Pro pány například vyšívané trepky, záložky do knihy nebo domácí čepeček, pro dámy podušky na špendlíky, stínítka na lampu, vyšité kapesníčky, zástěrky atd

Přijďte si do muzea při příležitosti vánočních svátků zavzpomínat na dětství, objevit několika generacemi vyzkoušené, prozkoumané a náležitě dotýkané předměty, připomenout si dávno zašlou slávu legendárních her a hraček, které provázely nejedno dětství. Přiveďte své děti a vyprávějte jim, jaké byly Vánoce vašeho dětství nebo jak prožívaly výjimečné období roku vaše babičky. O vaše vzpomínky se s námi v muzeu můžete interaktivně podělit nebo si u nás napsat dopis Ježíškovi. Za doručení ručíme.

Tradici darů, které děti očekávají každý rok pod vánočním stromečkem, a s ní úzce spjaté kouzlo postavy Ježíška jako tajemného štědrovečerního dárce nelze zcela historicky objasnit. Setkává se zde řada historických a kulturních vrstev, které se samotnou událostí Narození Páně nijak nesouvisí. Jisté však je, že se jedná o starobylý zvyk související s dobou slunovratu. Z historických pramenů můžeme vysledovat, že již ve 14. století si v českém prostředí lidé posílali „dary štědrého večera“ na památku narození Božího Syna. Zvykem bylo, že lidé, kteří dostali dárek, za něj děkují těm, kteří jej poslali, odměňují posly, kteří jej doručili, a sami po svých poslech posílají nějaký dárek těm, jimiž byli obdarováni. Časem se skladba darů proměňovala od symbolických předmětů přes praktické až po předměty určené především k potěšení.