Příběh koberce je spojen se zajímavou a poutavou historií.
Základní informace o Jubilejním koberci se dozvídáme z firemní kroniky Bytexu psané Františkem Neumannem. Tento nástěnný obrazový koberec byl zhotoven k 70. narozeninám Williho Ginzkeye, úspěšného ředitele a spolumajitele firmy Teppich und Decken Fabriken I. Ginzkey, Maffersdorf.
Iniciátorem k provedení Jubilejního koberce byl další ze spolumajitelů firmy Egon Mallmann. Přípravné práce spojené s výrobou ručně vázaného Jubilejního koberce započaly již na začátku roku 1926. Návrh a výkres byl vyhotoven v návrhářském ateliéru firmy I. Ginzkey pod vedením šéfa ateliéru Josefa Halbiga. Střed koberce byl navržen a patronován místní výtvarnicí slečnou Eliškou Kerbetzovou v době od 22. únoru do 31. srpna 1926. Kraje koberce byly kresleny a patronovány panem Rudolfem Nowakem podle orientálního gobelínu. Budovy kreslené v krajích koberce byly opět dílem slečny Kerbetzové. Jubilejní koberec obsahuje až neuvěřitelných 127 barevných odstínů sestavených panem Rudolfem Graiserem. Koberec byl dohotoven dne 22.10.1926 pouhé 4 dny před životním jubileem Willyho.
Nástěnný koberec v rozměru 500x340 cm zobrazuje vývoj továrny ve Vratislavicích. Na mapách zemských polokoulí ve středu koberce má vyznačeny nejvýznamnější oblasti odbytu výrobků firmy. Koberec dále zobrazuje domy Ginzkeyovy rodiny a instituce, ve kterých byl Willy Ginzkey obzvláště veřejně činný.
Jubilejní koberec byl ručně vázán smirenskou technikou v kvalitě Bangalore a má hustotu 102.400 uzlů na 1 m2. Celý koberec tedy obsahuje 1.740.000 uzlů.
Ihned po dokončení byl Jubilejní koberec předán na výstavu do Severočeského (tehdy Živnostenského) muzea v Liberci, kde jej během 12 dní shlédlo na 4.000 návštěvníků. Již 3.11.1926 byl převezen na výstavu uměleckých řemesel do Vídně. Další cestovní osudy Jubilejního koberce jsou zachyceny podle vyprávění autorky návrhu Elišky Kerbetzové. Jeho cesty světem trvaly celkem přes 10 let a v průběhu tohoto období byl vystavován v řadě evropských metropolí a měst jako Vídeň, Hamburk, Berlín, Praha, Paříž, Londýn, Amsterodam atd. Předveden byl rovněž na americkém kontinentě např. v New Yorku, Buenos Aires, San Paolu, dále v Africe jako v Cairu nebo Alexandrii, ale dokonce i v Asii.
Vystavování koberce prakticky po celém světě bylo především dobrým propagačním tahem, oslavou úspěšnosti firmy Ginzkeyů a šíření dobrého jména
a dovednosti zaměstnanců firmy.
Místa, kde byl Jubilejní koberec vystavován, byla po jeho návratu dodatečně vyšita červenou nitkou na mapách zemských polokoulí uprostřed koberce. Do Vratislavic se koberec vrátil v roce 1939, těsně před vypuknutím 2. světové války.
V roce 1958 Jubilejní koberec Vratislavice nad Nisou opustil a byl převezen do textilního muzea ve Dvoře Králové nad Labem. Podle vzpomínek Ing. Jiřího Skleničky, dlouholetého zaměstnance Bytexu, byl v poválečném období před jeho převozem do textilního muzea nepříliš důstojně skladován zašitý
v jutovém pytli a několikrát přemísťován z místa na místo.
V květnu 1984 byla ve státním podniku Bytex uvedena do provozu linka na potisk všívaných koberců. Při této příležitosti bylo vzpomenuto i 140. výročí založení firmy Ignazem Ginzkeyem na výrobu koberců ve Vratislavicích. K oslavě těchto mezníků byla uspořádána výstavka v Domě svobody, kam se po intenzivních jednáních podařilo Jubilejní koberec dovézt a instalovat. Na podzim téhož roku, přes protesty tehdejšího vedení Bytexu, byl koberec po urgencích mocných generálních ředitelství Vlnařského průmyslu a Bavlnářského průmyslu nakonec odevzdán. A protože se Textilní muzeum ve Dvoře Králové, patřící pod GŘ VHJ Bavlnařský průmysl, nacházelo v komplexní rekonstrukci, byl Jubilejní koberec "vrácen" na nové místo do muzea Boženy Němcové v České Skalici.
Díky pamětníkům a úspěšnému jednání vedení Městské části Vratislavic nad Nisou s vedením města České Skalice se podařilo bezmála po 40 letech Jubilejní koberec opět vrátit do místa svého vzniku. Snad již natrvalo.
(zdroj: Muzeum Libea)
Žádné komentáře:
Okomentovat