Liebieg na liberecké radnici

Na průčelí liberecké radnice se v červnu 2022 objevil portrét zakladatele rodu Liebiegů Johanna staršího, který se narodil právě před 220 lety (narozen 1802, zemřel 1870).

Liebiegové vybudovali pod Ještědem velké textilní a obchodní impérium a významně přispěli k rozkvětu Liberce 19. století,  tehdy druhého nejvýznamnějšího města po Praze. Liebigové podpořili výstavbu nové radnice, jejich umělecké sbírky se staly základe pro dnešní Oblastní galerii, zaměřovali se i na sociální oblast (výstavbu sociální bytů a domů). 

Po jejich stopách se můžete vydat i na procházku: https://www.visitliberec.eu/liebiegove/

 

Baťa (bývalý) a Bistretto (aktuální)

Prodejna obuvi Baťa opustila nedávno svůj tradiční liberecký "příbytek", železobetonovou výškovou budovu z let 193 - 1932, postavenou podle projektu architekta Vladimíra Karfíka. Firma Baťa zde v polistopadové éře sídlila v pronájmu od roku 1993, poté co byl obchodní dům vrácen v restituci původnímu majiteli. 

Smlouva s Baťou však v roce 2021 prodloužena nebyla a dům po rekonstrukci hledá další využití. V přízemí nedávno otevřela kavárna Bistretto.

Pár fotek:

LiteraTour 2022

Vydařená akce: 10. ročník LiteraTour, tentokrát na téma „až zaklapne víko“ (vesele i vážně o posledních věcech člověka). Navštívili jsme krematorium, ZŠ a MŠ Doktrínu, kostel sv. Vincence z Pauly, ZŠ Gollova (poslední zastávku, Dům u Pelikána, jsem už musela bohužel kvůli času oželet). Rudiš, Pratchett, Duskova, Backman a další v podání herců libereckých divadel.

 

VOČA park

VOlno ČAsový park - místo, které si v roce 2017 vydupal liberecký Parlament mladých při Domu dětí a mládeže Větrník. I po těch letech to tu pořád vypadá dobře a využívaně. Najdete v Liberci, v ulici Komenského.

- 

Alžběta Skalická: Půl roku chodím pozadu

 

Formy vyjadřování se, které Alžběta Skalická používá, spočívají v psaní textů a vytváření autorských šperků. Ambivalence těchto dvou vyjadřovacích prostředků tkví v jejich prezentaci i funkci. Zatímco šperk je malá osobní věc nevyjadřující se příliš jasně, prezentovaná převážně na těle člověka. Autorské texty psané do podoby poezie se vyjadřují zcela jasně, ale jsou autorkou převážně prezentovány ve veřejném prostoru. Alžběta tyto dva způsoby míchá a experimentuje s nimi. Texty obvykle píše rukou přímo na výstavní plochy bez záměru jejich dlouhodobého uchování. Šperky naopak vytváří z dlouhodobých kovových materiálů. Ve svých textových instalacích se věnuje tématu reflexe a sebereflexe, sebekritice, ale také se snaží aktuálně reagovat na dění kolem.

Další ze série malých diplomových výstav Půl roku chodím pozadu, je autorčinou osobní výpovědí ve formě textové intervence reagující na čas a prostor, v němž se zrovna pohybuje.

(zdroj: https://www.artmap.cz/alzbeta-skalicka-pul-roku-chodim-pozadu/)

A jedna fotka autorky z FB galerie: