Liberecké dojmy a pojmy: Kristýna, Trojmezí a mokřady

Další z tipů na výlet do okolí Liberce, tentokrát k zatopenému lomu na Kristýně nedaleko Hrádku nad Nisou. Výlet vhodný i pro kočárky či handicapované, vede převážně po zpevněných cestách.

Kristýna je bývalý hnědouhelný (lignitový) povrchový důl, který byl provozován v letech 1957 - 1971. O rok později přestala být z prostoru čerpána voda a důl byl cíleně zatopen - trvalo to tři roky. Vodní plocha má dnes asi 12 ha, průměrně je tu 20 metrová hloubka, místy ale taky až 30 metrů. Z Kristýny se stal oblíbený rekreační areál - je tu restaurace, lanový park, písečná pláž, nové dřevěné odpočinkové molo, řada stánků s občerstvením. Můžete se tu i ubytovat, v chatkách, nebo v blízkém kempu.

U vchodu do areálu vás přivítá obří vzduchová trampolína, místní kluci tu předváděli opravdu super kousky.

Areál je plný dřevěných soch, tohle bude upomínka na nedávný lockdown, kdy byl areál zavřený.

Vyhlídkové molo

Na pláži se dá zabavit i mimo sezónu...

Kolem jezera vede zpevněná cesta - kočárky, kola, běžci vítání...

Bokem areálu vede souběžně s řekou Nisou cyklostezka z Hrádku n. Nisou dále do Německa. Docela frekventované místo, to mě překvapilo, ale zřejmě je místními využíváno i jako místní komunikace. Každopádně teď na jaře moc pěkná cesta.

Asi kilometr od Kristýny se nachází Trojmezí, hranice mezi Českou republikou, Polskem a Německem, na soutoku Lužické Nisy a Oldřichovského potoka. Trojmezí bylo léta nepřístupné, změnilo se to po převratu, v roce 2004 se tu slavilo velké rozšíření Evropské Unie. Česko a Polsko spojuje lávka, do Německa přístup není, ale je v plánu postavit tu symbolický most.

Původní nápad byl na most kruhový, jenže kvůli nestabilnímu podloží se musel projekt přepracovat. V místech, kde má most stát, byly totiž v minulosti meandry Nisy a také se tam těžilo hnědé uhlí. Hloubkové vrty prokázaly, že zakládání kruhové stavby by vyšlo příliš draho. Most spojující Trojzemí mají tak nakonec tvořit tři lávky zavěšené na ocelových lanech, které se protnou nad hladinou Nisy v místě, kde se geograficky Česko, Německo a Polsko stýkají. Aktuálně vše ale visí na problematickém financování.

Na české straně Trojmezí najdete dřevěnou zvoničku, památník ze tří druhů kamene, na každém břehu stojí stožár se státní vlajkou, uprostřed pak vlajka EU.

Kříž a ohniště na polské straně.

Kousek od Trojmezí je pak nová atrakce, a sice mokřady obývané zajímavými vodními živočichy. Jak se píše na stránkách Hrádku nad Nisou: "Jsou oázou klidu pro vnímavé návštěvníky a protipólem k živému rekreačnímu areálu Kristýna a cyklostezkám, které nedaleko mokřadů procházejí.

Ještě nedávno byly obtížně přístupné. V roce 2014 ale byly vybudovány povalové chodníčky s odpočívadly, které umožňují návštěvníkům pozorovat dosud ukrytý kus krajiny na březích řeky. Na rok 2017 je naplánováno další rozšíření chodníčků i míst pro odpočinek.

Dnešní podoba krajiny od Trojmezí po Kristýnu je ovlivněna těžbou lignitu, která tady v několika etapách probíhala od konce 18. století. Před otevřením prvních šachet byly mezi Hrádkem a Trojmezím při pravém břehu Nisy tři rybníky. Také tok řeky vypadal jinak: kroutil se v mnoha meandrech. Řeka byla svedena do dnešního přímého koryta až v polovině 30. let 20. století v souvislosti s rozšiřováním těžby lignitu. V místech mezi Žitavskou ulicí a řekou vznikly od konce 18. století desítky štol, ze kterých horníci dobývali lignit. Při těžbě neustále bojovali s množstvím spodní vody. I dnešní mokřady jsou pozůstatkem po dolování. V jejich těsné blízkosti se nachází louka, která vznikla rekultivací skládky. A i skládka využívala prostor po někdejší těžbě.

Největší šachta Christian byla pojmenovaná podle Kristiána Kryštofa nebo Kristiána Filipa Clam-Gallase, kterým patřilo panství Grabštejn a s ním i všechna důlní díla. V roce 1952 byla hlubinná těžba v této lokalitě změněna na povrchovou. Tak pokračovala až do roku 1972, kdy bylo dobývání ukončeno. Dnešní jezero Kristýna je nejviditelnější památkou na časy hornictví v Hrádku nad Nisou."