Objekty pekáren byly postaveny roku 1911 podle projektu vídeňských architektů Huba a Gessnera. Pekárny byly družstevním podnikem pekařských dělníků - společnost se jmenovala Rechenberger Arbeiterbackerei GmbH.
Soubor jedno- a dvoupodlažních železobetonových podsklepených staveb s ocelovými krovy byl rozvinut podél dnešní Křižíkovy ulice, ktera vznikla ustoupením budov od stavební čáry. Na rohu to byla strojní mísírna s vysokým krovem, přípravny, na které směrem dovnitř bloku navazovala vlastní pekárna s komínem od firmy Pohl a Kutsche, patrový objekt expedice a řada stájí, jež vytvářela zaoblené nároží.
Koncem první světové války byly rozšířeny o nové provozovny, neboť dodávaly chléb do obrovského zajateckého tábora, rozkládajícího se v místech dnešního letiště. Po válce ovšem spotřeba chleba klesla a období prosperity bylo nenávratně pryč. Roku 1927 došlo k volnému sloučení s družstvem Vorwarts. Ke dni 24.2.1939 byla veškerá konzumní družstva v odtrženém pohraničí rozpuštěna a jejich objekty byly odprodány soukromníkům.
Po válce se ani liberecké pekárny nevyhnuly střídání nadřízených orgánů, až se staly závodem Severočeských pekáren a cukráren Liberec, národní podnik. V dubnu 1963 zahájila provoz poloautomatická linka s turnusovou pecí na pečení chleba a v červnu 1967 mrazírna chleba. Později byla linka s průběžnou pecí na výrobu běžného pečiva plně automatizována a modernizací prošly i další provozy (karuselová mísírna aj.) Pro stavbu průběžné pece na výrobu chleba ale stávající prostory nestačily, a proto se koncem osmdesátých let začala stavět nová pekárna ve Vratislavicích. Po jejím dokončení byl objekt v Hanychovské ulici vyřazen z provozu (22.6.1992) a pronajat několika firmám.
(zdroje: Roman Karpaš: Kniha o Liberci, 1996, a Industriál Libereckého kraje, 2007)
Přistavěný čtyřpodlažní obytný dům od varnsdorfského architekta Juliuse Richtera z roku 1919 ve stylu art deco.
Žádné komentáře:
Okomentovat