pátek 14. října 2022

Literární toulky Evropou: Helle Helle


Helle Helle  je dánská spisovatelka. Její tvorba je charakteristická minimalistickým stylem vyprávění, vychází z banálních situací, každodennosti, téma zůstává nevysloveno ve smyslu „show, do not tell“.

Helle Helle byla také tématem říjnového setkání Litrárních toulek Evropou v Krajské vědecké knihovně. 

 

Nová Pastýřská

Nová Pastýřská, nová liberecká ulice, která povede právě tudy. Fakt jsem na to zvědavá...

 

Jiřinkový záhon v Zahradě vzpomínek

Jiřinkový záhon v Zahradě vzpomínek

 

Budova ZUŠ Liberec


Základní umělecká škola Liberec

Postmoderní budova byla vystavěna v letech 1994-1995, v roce 1995 byla vyhlášena stavbou roku České republiky. Dodnes slouží jako Základní umělecká škola, jejíž historie sahá až do roku 1925, kdy byla založena v Liberci Česká hudební škola o 120 žácích, během desítek let se rozvinula do dnešní podoby, kdy kapacita dosahuje 1880 žáků.

Do křižovatky ulic Starého města je vklíněna budova umělecké školy s centrální trojúhelníkovou dvoranou, víceúčelovým sálem a výtvarnými ateliéry ve střešní nástavbě. Úzké průčelí budovy přechází do bočních stěn členěných velkými okny jednotlivých učeben a ateliérů. Zadní trakt je široký s masivním obloukovým rizalitem, s nímž těsně sousedí dva kubické rizality. Hmota budovy je vizuálně odlehčena podélnými červenými pásy i střídáním hranatých a kulatých oken, což jí propůjčuje příjemnou hravost.

Nosnou konstrukci tvoří monolitický železobeton, objekt má dva dilatační celky s rozdílným konstrukčním systémem. Realizační náklady na budovu ZUŠ vyšly město na 107,6 mil. Kč. Realizace získala v roce 1995 cenu Stavba roku, kterou uděluje Ministerstvo průmyslu a obchodu, Nadace ABF a časopis Stavitel, a získala také první místo na Mezinárodním veletrhu nemovitostí Immos Realex 1995 v kategorii Nejlepší investiční projekt.

 

Kateřina Sudolská - Jednoho dne zmocní se světa srstnatý manekýn


Zapomenuté video jako fragment z minulého života, kdy se člověk mohl v bezpečí zdánlivě fungujícího světa věnovat intimním tématům typu vlastní identita, místo a role ve společnosti… Bylo to včera nebo před sto lety? Nevíme. Ve světle posledních událostí už jakoby nic z toho nemělo význam. Na prahu katastrofy se vše ponořilo do mlhy roztroušených absurdit. Nic už nedává smysl a vše je povoleno.

Název výstavy odkazuje k textu Jindřicha Štýrského a Kateřina tímto reaguje na opakující se sled historických událostí, které se na nás valí skoro až tupě a lhostejně. Jako by nebylo vyhnutí. Zvládneme odkrýt nánosy manýrů egoistických manekýnů a nalézt na holé kůži ztracené ostrůvky něhy a laskavosti k sobě i druhým?

Kateřina Sudolská je absolventkou Fakulty umění na Ostravské univerzitě v Ateliéru Nová média Jiřího Surůvky. Její doménou je video, animace a pohyblivý obraz. Za svoji diplomovou video instalaci byla vybrána do ceny Startpoint (2012). Kateřina má surrealistické vidění světa a její videa či animace oplývají neotřelou naturalisticky hybridní vizualitou. Svým drsným humorem a zároveň snovostí pojednává témata identity, feminismu… Aktuálním společenským podnětům nastavuje zrcadlo, v kterém se odráží zrůdnost doby či jednotlivců.