pátek 9. června 2023

OGL: Pasta Oner: The Gilded Age

V Oblastní galerii Liberec byla na začátku června slavnostně zahájena výstava The Gilded Age, na které výtvarník Pasta Oner představuje své velkoformátové obrazy, sochy i objekty odkazující na pop-art i slavné mistry.  





Pasta Oner (*1979), multimediální umělec, autor charakteristických akrylových a olejových obrazů, grafických listů, nástěnných plastik, objektů, soch a prostorových instalací, se v posledních již více než deseti letech stabilně řadí mezi nejvýraznější postavy současného českého výtvarného umění. V průběhu své dvacetileté profesionální umělecké kariéry vystavoval v řadě předních výstavních institucí (např.: Alšova Jihočeská galerie, Danubiana, DSC Gallery, Dům umění v Opavě, Villa Pellé, Galerie Ludvíka Kuby a další) a ve zvučných výstavních síních (Mánes, Nová síň). Pro jeho tvorbu je typická konzistentní vizuální poetika pracující s jasně definovanou škálou výrazových prostředků, žánrových kategorií a očekávání. V základu popartová estetika se v jeho dílech snoubí s postmoderními apropriacemi ikonických děl a symbolů tradičních dějin umění a kultury od antiky až po klasické mistry renesanční či barokní malby. Jeho souborné dílo prostřednictvím asamblážových forem vyprávění reflektuje svým charakteristicky smířlivým nadhledem soudobou popkulturní společnost konzumerismu v plné škále její významové, hodnotové i symbolické vrstevnatosti.

Autor si ve svých výstavách všímá určitých kulturních fenoménů, idolů a ikon, ale i samotných uměleckých forem druhé poloviny 20. století, které v západním kulturním milieu prošly již dávno svými životními cykly, uzavřely se či jinak se recyklovaly, avšak do našeho kulturního prostoru začaly pronikat až s pádem železné opony. Současně nikdy neopouští myšlenku, že „my“ jako společnost jsme v některých společenských rovinách onen v devadesátých letech objevený, opěvovaný a fascinující Západ nikdy zcela nedohnali. Pastovy výstavní narativy tak jsou veskrze autentickou lokální výpovědí, svědectvím ze společenského teritoria postkomunistických zemí střední Evropy, jejichž vývoj se odehrává na pozadí bouřlivých změn globálního významu.

Výstava The Gilded Age je pak umělcovou potřebou vzdát hold éře, která již pominula, přestože o ni neustále usilujeme – tj. zlatý věk Západu druhé poloviny 20. století – a současně obhajobou doby, v níž aktuálně žijeme a v níž jsme si možná ještě nevšimli, že ona obávaná apokalypsa se „již stala“. Korpus výstavy utváří několik blízce provázaných sérií středoformátových a velkoformátových nástěnných obrazů a kolekce solitérních prostorových instalací a dvou objektových sérií, celou výstavu nakonec rámuje scénografická intervence, která jednotlivá díla zasazuje do postapokalyptické krajiny.

Zjevné reference na celosvětové krize environmentálního, klimatického či kapitálového charakteru však nejsou hlavním poselstvím Pastových objektů instalací. Autor si je vědom, že tato tematika již svůj oprávněný a nezastupitelný hlas ve veřejném prostoru má. Proto se v těchto nových globálních podmínkách „konce Světa“ stále pokouší nalézat prostor pro lidskou existenci, která může nadále zůstat rozmanitá, hravá a současně někdy nejednoznačná a rozporuplná.







































Je to barevné, je to hravé, je to apokalyptické. Nemůžu říct, že by Pasta Oner byl úplně můj šálek kávy, ale za vidění to stojí. Navštívit můžete do 1.10.2023.



DFXŠ: Cesta


Liberecké Divadlo F. X. Šaldy uvedlo v červnu tohoto roku výjimečnou operní site specific inscenaci Cesta za světlem, která diváky provedla po několika místech v libereckém centru a zároveň je zavedla na poněkud depresívní návštěvu do minulosti.

Začátek představení se odehrál na nádvoří Technického muzea (bývalý areál Libereckých výstavních trhů), kde se začíná lidovou písní Kačena divoká v úpravě Leoše Janáčka. Petr Jeništa v kostýmu válečného veterána tu na chůdách křičí německy do megafonu a šikuje zástup dětí s kufry, kteří se řadí na cestu do neznáma. 









Na další scénu se diváci i učinkující přesouvají do jedné z hal, která je proměněna v improvizované  nádraží, kam nákladními vagony přijíždějí děti. Tady se odehraje představení Brundibár, opera Hanse Krásy o dětech bojujících proti zlu ztělesněnému flašinetářem Brundibárem, která byla uvedena v roce 1943 v Terezíně. Židovské hvězdy, kufry, dobové oblečení. Ač děti zlého flašinetáře zaženou, scéna končí sirénami a návratem Brundibára na scénu s pistolí v ruce...


Z LVT jsme se přesunuli k blízkému plaveckému bazénu, kde v zákoutí u kovové plastiky Kapka od výtvarníků Jana Lukáše a Oldřicha Plívy pokračuje taneční intermezzo. Ježkova veselá bugatti step a dívky chystající se na výlet do přírody se ale rychle, jen otočením kufrů, změní ve výlet do koncentráku. Zlý Jeništa tu pokračuje ve své úloze - do komína polní kuchyně cpe plyšáky a hračky dětí, posléze střílí do vyletujících balónků, jedna z nejsilnějších scén inscenace.













Polní kuchyni pak Jeništa vyměňuje za koloběžku a pomocí hlasitých ruských pokynů žene publikum do divadla. Tady představení pokračuje, a to první částí Dvořákova oratoria Stabat mater, které líčí bolest Panny Marie pod Kristovým křížem, v tomto případě bolest matky nad smrtí dítěte.  Hra pokračuje jakousi očistnou katarzí, ve které i zlo dojde k prozření, nicméně depresivní zážitek z putování zůstává v hlavě. Musím uznat, že poměrně hluboký zážitek. 








V inscenaci si zahrálo více než 120 dětí z libereckých hudebních i tanečních souborů, další desítky dětí představení vidělo v rámci dopolední návštěvy. Myslím, že o holocaustu teď budou mít poměrně přesnou představu, což je vlastně asi dobře. Výjimečné představení, které stojí za to vidět. 



Hans Krása, Antonín Dvořák, Leoš Janáček a Jaroslav Ježek: Cesta
Divadlo F. X. Šaldy, Liberec
  • Námět, scénář a režie: Linda Hejlová Keprtová
  • Hudební nastudování: Karol Kevický, Anna Novotná Pešková, Tadeáš Tulach, Lukáš Kozubík, Ištván Matejča, Maxim Biriucov a Silvie Langrová
  • Scénografie: David Janošek a Luděk Hora
  • Kostýmy: David Janošek a Taťána Horová
  • Choreografie: Marika Mikanová
  • Dramaturgie: Lenka Dandová
  • Premiéra 2. června (psáno z dopolední reprízy 8. června)