Moon Gallery: Plody a zplodiny nevědomí

Liberecká Moon Gallery hostí od 27. října do 17. prosince dílo Marka J. Vavřince s názvem Plody a zplodiny nevědomí. Další obrazy pak najdete uvnitř vedlejšího baru Stereo Café. 

Marek J. Vavřinec se narodil 9. 10. 1981 v 7:59 v Liberci jako Marek Hofman. Jako dítě se zabýval hlavně četbou dobrodružné literatury, kreslením záhadných obrazců do písku a dlouhým zíráním do kanálů. Maloval, kreslil a ryl do lina na ZUŠ pod vedením Kateřiny Černé. Vystudoval UWC v Itálii a VŠUP v Praze a od té doby působí jako kreslíř, malíř a grafik. K realizaci svých grafických cyklů a knih používá hlavně techniky barevného dřevorytu, dřevořezu a knihtisku. Ilustroval řadu archetypálních literárních děl (např. Starý zákon, Odysseiu, Fausta či Zuřivého Rolanda) a v posledních letech se zabývá hlavně volnou kresbou a malbou, obvykle v transu. Literárně přispíval do slovenského hermetického časopisu Eosphoros, jinak píše spíš do šuplíku a občas na internetu. V civilním životě si občas přivydělával jako kopáč, zedník, tesař, učitel na ZUŠ, pracovník muzea, astrolog, prodavač knih, dřevorubec, malíř vánočních ozdob, tlumočník a průvodce.

Pár slov autora:

Pro výstavu jsem vybral ty obrazy a dřevořezy, které vznikly ve změněných stavech vědomí, především ve snu a v transu. Měsíc je symbolem lidského nevědomí, spánku, citů a imaginace a vůbec všech vodních iracionálních pohnutek. Ústředním bodem výstavy je proto olejomalba mé vlastní Luny, tj. Luny ve Vodnáři v mém nativním horoskopu, doplněná několika intuitivními kresbami a ilustracemi ke knize Poklad snů (viz bylonebylo.com). Dřevořezy na záchodě jsou spíše mým vizuálním a nevědomým odpadem, to jest záznamy traumatických snů a stavů mysli, a byly nakresleny a vyryty pravou rukou (standardně jsem levák). Soubor glyfů v exteriéru je část mnohem rozsáhlejšího díla (cyklu dřevorytů Mundus Superterraneus), které jsem v hlubokém transu stahoval z astrálu a poté v hluboké střízlivosti pracně ryl a tisknul. Pro účel výstavy byly glyfy zvětšeny.

Lampa Edison

Na trochu zastrčeném místě, v průchodu mezi náměstí dr. Edvarda Beneše a nákupním centrem Plaza, stojí socha a zároveň funkční lampa od sochaře Jaroslava Róny. Lampa tu stojí od roku 2009, kdy se slavilo 130. výročí objevu žárovky. 

Sculpture line v Nových Vratislavicích: Original Sin

V parku v Nových Vratislavicích vás letos překvapí lidoop. Gorila jak z planety opic, hledící ke hvězdám. Je to dílo čínského umělce Liu Rouwanga a jmenuje se Original Sin (Prvotní hřích), v našem městě bylo instalováno v rámci sochařské přehlídky Scupture line 2021. 

LIU RUOWANG

*1977

Narodil se v roce 1977 v provincii Shaanxi. Po dokončení studií na China Central Academy of Fine Arts v roce 2005 získal uznání od mnoha institucí a jeho díla jsou zastoupena v mnoha soukromých, veřejných i firemních sbírkách po celém světě. Kořeny jeho děl jsou hluboce spjaty s čínskou kulturou a historickým kontextem (např. The East is Red, People Series, Melody nebo Original Sin). Jeho díla zahrnují plastiky i malby. V letech 2011 a 2012 byla Liuova díla vystavena v National Museum of China, China National Art Museum, v roce 2013 vystavoval mimo jiné v jihokorejském parlamentu. Instalace Wolves Coming, původně jedna z dominant pekingské umělecké čtvrti 798, je od roku 2012 součástí privátní sbírky Sira Michaela Hilla v Queenstownu na Novém Zélandu.

ORIGINAL SIN

BRONZ

Lidoop vzhlížející vzhůru k obloze symbolizuje vzkříšení starověké civilizace. Dnes vyspělá civilizace přináší pokrokovou materiální kulturu, avšak příroda, ve které žijeme, je neustále ničena. Zmatený pohled a nevinná tvář lidoopů vyzařuje touhu současný stav napravit a vykročit směrem k veselejší budoucnosti. Název díla vychází z autorova smyslu pro realitu. Vyjadřuje tak své rozčarování z rozmělňujícícho se „oceánu civilizace“, ve které žijeme. Tato sérií je autorovým apelem na lidstvo, aby věnovalo větší pozornost krásným věcem.

Literatour 2021

Literatour  je akce naší liberecké krajské vědecké knihovny. Spočívá v literárním čtení na nejrůznějších místech Liberce, kdy knihy spojuje jedno téma a interprety bývají herci z místních divadel - Divadla F. X. Šaldy a Naivního divadla. Letos se konal již devátý ročník, já jsem v minulosti zvládla  vycházku jedinou, a to v roce 2014 (pravěk!). 

Motto letošního ročníku byl citát od Marka Twaina: „I ten květák je jen dobře vycepovaný zelí“ - všechny knihy měly něco spojeného s přírodou, či obecně řečeno, s flórou. Zastávek bylo pět, já jsem s ohledem na termín a domluvené hlídání zvládla tři první, naštěstí - s ohledem na počasí - se všechny konaly v interiérech. Průvodkyní celé akce byla nová ředitelka knihovny Dana Petrýdesová. 

Procházka začínala v budově ředitelství Lesů ČR v Sokolské ulici, kde se četla ukázka z knihy Karla Klostermanna zabývající se kůrovcovou kalamitou na Šumavě. Jak příznačné, v této instituci. Klostermanna jsem nikdy nečetla, slyšela jsem snad nějaké rozhlasové povídky, ale protože nejsem úplně skalní milovník a návštěvník Šumavy, asi to nebude ta četba, která by mi nedala spát. 

Další stanovistě bylo květinářství E*Flora s velmi vhodně vybranou knihou: Anna Bolavá - Do tmy. Už jsem úplně zapomněla na to utrpení ženy sbírající léčivé byliny... Veronika Korytářová ji ztvárnila úžasně.

Moje poslední místo byla prodejna AutoIn, kde Zdeněk Kupka přečetl kapitolu z knihy Marka Šindelky Chyba o pašerákovi vzácných rostlin. Znám jen z doslechu a zřejmě si budu muset doplnit vzdělání.

Poslední dvě zastávky - v altánku zahrady Jedličkova ústavu a v mé oblíbené kavárně Café Terasy se už bohužel obešly beze mě, ale i tak to byla moc fajn akce. Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale je prima vídat se s lidmi naživo:-)

 

Osvětlení sjezdovky Nová Skalka

Na Ještědu začalo začátkem října zasněžování nové sjezdovky na Skalce. A proběhla i zkouška nočního osvětlení. No, "paráda" - osvětlení zcela přesvítí Ještěd a vlastně asi všechno kolem...

Z okna Bártova pokojíku. 

Lesní koupaliště - otužilců ráj

Konec září a na Lesním koupališti v Liberci to žije. Už loni si sem našli cestu otužilci, kteří se tu střídají v malých skupinkách či jednotlivě od rána do večera. K otužování nemám bohužel vztah:-)

Jack Nicholson - z cyklu Liberecká graffiti

Nový - a velmi vydařený - přírustek do mé sbírky graffiti. Tento je z tatérské dílny Lejsek Tatoo a najdete ho na dálničním pilíři, vlevo, když budete hned za tunelem sjíždět doprava dolů (směr soud, nebo nádraží). 

Moon gallery: Michaela Spružinová: Milf

Michaela Spružinová je představitelkou mladé generace českých sklářů s výrazným a zcela originálním autorským rukopisem. Její tvorba reaguje na aktuální společenské problémy a bývá velmi osobní výpovědí autorky k společenským tématům, jako je kritická reflexe konzumní společnosti, svět současné popkultury či adorování umělé dokonalosti lidského těla. Normám konvenční krásy navzdory, pracuje Michaela Spružinová s lidským tělem takovým, jaké je. Výraz a tematika jejích prací je provokativní, občas až sarkastická a tak společně s jménem autorky rezonuje často i jistá kontroverze až mediální pozdvižení.

Michaela Spružinová je výraznou představitelkou českého současného nejen sklářského umění. Je absolventkou ateliéru Sklo u Ilji Bílka na FUD v Ústí nad Labem, kde krátkou chvíli působila i jako asistentka. Její další pedagogická činnost probíhala v ateliéru Design skla na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, kde působila jako odborná asistentka doc. MgA. Petra Stanického. V Ústí nad Labem vystudovala i kurátorství, kterému se aktivně věnuje. Je kurátorkou galerie DESKA v Ústí nad Labem.

(zdroj: Artmap)

Kaverna v Ruprechticích, následek bleskové povodně

V polovině července 2021 se Libercem prohnala blesková povodeň, která způsobila škody za desítky milionů korun. Jedním z velmi poškozených míst je i ulice Rychtářská u nás na sídlišti v Ruprechticích, kde v důsledku poškození části potrubí, skruží a propadu zeminy vznikla několikametrová kaverna. Takhle to u nás vypadá měsíc a půl poté (2.9.2021).

Památník těžby uranu v Hamru na Jezeře

V roce 2018 vznikl v Hamru na Jezeře památník, který připomíná historii zdejšího kraje, těžbu uranu. Uran byl na Českolipsku objeven v roce 1963, těžba začala o několik let později, nejintenzivnější byla v sedmdesátých letech, kdy byl uran dobývaný hydrochemickou těžbou a ve velkém odvážen do tehdejšího Sovětského svazu. Hydrochemická těžba přinesla velké ekologické problémy (kontaminace podzemních vod), po pádu Sovětského svazu došlo k útlumu těžby. Důl byl uzavřen počátkem 90. let, posléze se začalo s likvidací areálu.

Památník navrhli architekti libereckého ateliéru Mjölk, tvoří jej kolo a základy ramen důlní věže, jediné viditelné pozůstatky těžby.

Více o historii těžby  třeba tady.