čtvrtek 22. února 2024

Tomáš Ullrich: What´s inside of what? (Galerie Ahoj, nazdar, čau)

Díváme se na objekt v galerijním kontextu, uvnitř něhož se samotná galerie nachází. Namísto rámujících fabionů galerie, zastřešujících ono umělecké dílo, samotné dílo galerii pohlcuje. Dále se díváme do kompaktního prostoru druhé části galerie, uvnitř kterého se nachází prostor téměř neuchopitelný. Co je uvnitř a co je vně a čeho? 

Pozorovatel je konfrontován s objektem, jenž je vystaven v galerii, ale galerie zde není, respektive je pomyslně schovaná v objektu. Pozorovatel si tak nemůže být jist, respektive se jen domnívá, jestli ona galerie v objektu skutečně je. Celek reaguje na specifický charakter výstavního prostoru. Ve dvou empiricky stejných výstavních vitrínách jednotlivá díla s prostory pracují a zároveň jimi manipulují; mění jejich měřítka i povahu, převrací je naruby, zapojují lidskou domýšlivost a z výstavního prostoru  činí vystavený prostor.

Tomáš Ullrich je studentem Architektury a urbanismu na Technické univerzitě v Liberci a ve své volné tvorbě se soustředí na pomezí reality a digitálního prostředí a pracuje zejména se světlem a hmotou.

What´s inside of what?



pondělí 19. února 2024

Umění v centru Liberce

 V Liberci stačí projít se krátce centrem města a mít oči otevřené. Umění na každém kroku. Trasa Šaldovo náměstí - Krajská vědecká knihovna - Frýdlantskou kolem kina Varšava nahoru - náměstí dr. Edvarda Beneše - Jabloneckou ulicí kolem rozestavěného Centra urgentní medicíny liberecké nemocnice - zahnout do Komenského ulice kolem TUL - park Clam Gallasů - park u zámku. A to jsem ještě pár soch minula... 


Wojta: Liberecká mozaiková kočka (jedna z mnoha po Liberci umístěných)


Štefan Nejezchleba: Květ (Šaldovo náměstí)



Památník padlým policistům, pod knihovnou


Galerie Ahoj, nazdar, čau: Tomáš Ullrich - What´s inside of what? (kino Varšava)


Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí (Václav Havel). Schody liberecké radnice


František Skála: Vulpes Dratoslav neboli Slávek (před libereckou radnicí)


Vlny vědomostí a událostí formují náš životní směr (AI). Komenského ulice, před budovou Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL


Slavoj Nejdl: Po válce (v parku Clam-Gallasů v Komenského ulici)


Josef Klimeš: Dvanáct měsíců (v parku naproti Grandhotelu Zlatý lev)


Skleněná plastika v parku u libereckého zámku

neděle 18. února 2024

Vlny vědomostí a událostí formují náš životní směr

Před budovou Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci stojí od prosince 2023 nový sochařský objekt: dílo pro pedagogickou fakultu má 600 autorů a tvořila ho i umělá inteligence. Sochařský objekt vznikl v rámci uměleckého projektu Seminář naděje a nese název „Stejné místo. Stejný čas. Jiné pohledy."

Dílo je založeno na interakci se studenty, akademickými pracovníky i dalšími zaměstnanci FP. Ti všichni v rozsáhlé anketě odpovídali na jednoduché otázky týkající se vztahu k fakultě, na níž studují nebo vyučují. Respondenti ve větách popisovali, co je během dne překvapilo, potěšilo, zaujalo nebo na co se těší. Tato společná vrstva vzpomínek od více než šesti set respondentů následně prošla anonymním počítačovým zpracováním se zapojením automatizovaných algoritmických systémů.

A výsledkem se stal poetický soubor textových memů, jež symbolicky reprezentují „duši“ fakulty. Vyjádření „Vlny vědomostí a událostí formují náš životní směr“ vybrali zástupci fakulty. Nápis je vyřezán do sochařského objektu z cortenového plechu před budovou P. Výběr další stovky sesbíraných vět je součástí vydaného bookletu. V online verzi bude na 650 zaslaných textů.

Více tady.









Liberecký zámek a skleněná plastika

 

Sochy na sídlišti ve Vratislavicích: Medvídci a Matka a dítě

Medvídci - v Náhorní ulici ve Vratislavicích n. N., Autor díla: František Pavlů, vytvořeno v roce 1981 (zdroj: Vetřelci a volavky)




František Pavlů

* 12 září 1932 Dolní Město u Světlé nad Sázavou, † 27. srpna 2008 Liberec
Sochař, medailér, kreslíř, grafik

Františkovi Pavlů se dostalo vynikajícího sochařského vzdělání v ateliéru prof. Bedřicha Stefana, kde rozvíjel svůj přirozený talent pro práci v drobné plastice. V 60. letech představovaly jeho lité medaile s abstrahovanými náměty a maximálním zjednodušením tvarů závan novosti a osobního přístupu. Jednalo se o portréty významných osobností české kulturní scény nebo příležitostné práce odkazující k důležitým výročím. Rovněž mu bylo po celou dobu jeho tvůrčí medailérské a sochařské praxe inspirací ženské tělo. Stal se členem skupiny Medaile 66, pravidelně se zúčastňoval mezinárodních výstav medailí (FIDEM). Období experimentů po skončení studia představovalo také přechodné sblížení se strukturální abstrakcí. V 60. letech začal vytvářet prostorové objekty a obrazy – reliéfy ze dřeva, provazů nebo dával nový život starým opotřebovaným věcem denní potřeby. V kombinaci se snahou po zjednodušování tvarů dozrál do polohy, která ho předurčovala k dalšímu rozvíjení výtvarných principů geometrické abstrakce. Nejprve přiznával použitý materiál, později začal plastiky a reliéfy natírat bílou barvou. Postupně se přiklonil k vyhraněnější poloze, přestal pracovat s odkazy na struktury přírodních materiálů a vydal se cestou strohých linií konstruktivismu. Roku 1967 byl přijat do Klubu konkretistů. Jakou váhu a význam měla díla Františka Pavlů pro jeho souputníky, dosvědčuje i pozvání na přelomovou výstavu Nová citlivost roku 1968, v jejímž rámci představili svoji tvorbu racionálně zaměření autoři adorující technický pokrok, jako byli například Hugo Demartini, Václav Boštík, Stanislav Kolíbal. Karel Malich nebo Zdeněk Sýkora.

Pavlů pokračoval v započaté cestě ještě dlouho po oficiálním zániku Klubu konkretistů a konkretistické dozvuky se v jeho dílech objevují až do 80. let. Z rodinných důvodů byl nucen opustit inspirativní pražské kulturní prostředí a přesídlit do Liberce, kde prožil i první poválečná léta. Zde se zapojil do příprav výstavy Socha a město v roce 1969 (plastika Křídla), ale po nedobré zkušenosti s pronásledováním jejích organizátorů normalizátory se uzavřel do sebe a vystavovat začal znovu až na počátku 80. let. Tehdy se navrátil k přírodním a figurálním motivům podaným v co nejvíce zjednodušených měkkých formách. Od 90. let se František Pavlů věnoval obrazovým muchlážím výrazné barevnosti, frotážím a pracím na papíře, které ho ostatně provázely po celý život. Tím se kruh jeho tvorby uzavřel. Po nejoceňovanějším geometrickém období se autor vrátil na začátek své cesty k imaginativním strukturálním kresbám a obrazům.



Matka a dítě v ulici Vnější, Vratislavice nad Nisou, autor díla: Ivan Záleský, vzniklo v roce 1976, Investor: Stavoprojekt n.p. Liberec




Ivan Záleský (9. srpna 1948 Varnsdorf - 10. února 2024 Rumburk) byl český sochař a malíř narozený ve Varnsdorfu.

Vystudoval sochařsko-kamenickou školu v Hořicích a následně, v letech 1966–1972, Akademii výtvarných umění v Praze. Na Akademii byl přijat ze 3. ročníku střední školy pro svůj výjimečný talent. Studoval zde pod vedením profesora Karla Lidického.

V rámci jeho prací se na začátku své kariéry zabýval plastikami plnými světelných kontrastů zobrazující osudové situace. Později přešel od složitosti symbolického sdělení k zobrazení témat citových vztahů, především v rámci rodiny a portrétům, zejména dětských. Jeho práce zahrnuje komorní plastiky a plastiky v exteriéru. Autor byl členem Unie výtvarných umělců ústecké oblasti.

Získal II. cenu v soutěži na ústřední plastiku pro novou nemocnici v Mostě. Účastnil se mnoha výstav pořádaných Svazem českých výtvarných umělců a Unií umělců (Oblastní galerie v Litoměřicích, Liberci, Náchodě, Olomouci, ČFVU). Jeho díla jsou zastoupená po celém území České republiky, dále na Slovensku, v Belgii, Lucembursku, Švýcarsku, Francii, Německu, Dánsku, Norsku, Itálii a USA.


(zdroj Wikipedie)



středa 7. února 2024

Nabucco v DFXŠ

 

Rozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora, či nerozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora? Ani jedna z dcer to neudělala... 

Nové nastudování Nabucca v Divadlo F. X. Šaldy Liberec . Výpravné a vlastně docela pěkné (i když některým hercům ty kostýmy úplně neslušely...)